Co nepatří do rakve

Je rakev ryze soukromým místem a její obsah proto nespadá pod perutě zákona? Tato makabrózní otázka dnes hýbe s Francií v souvislosti s nedělním úmrtím kontroverzního politika Maurice Papona.

„Osobně budu dohlížet, aby tělesné pozůstatky mého klienta doprovázel na jeho poslední cestě kříž Čestné legie, jenž mu byl předán z rukou generála De Gaulla na věčnost,“ prohlásil Paponův advokát. Za normálních okolností by podobná zpráva nevzbudila pozornost. Avšak Papon rozděluje Francouze už delší dobu a jak se zdá, i po smrti.

Bývalý podprefekt v Bordeaux z období nacistické okupace Francie totiž inicioval a poté organizoval transporty francouzských Židů do německých vyhlazovacích táborů (v jeho případě se jedná o 1 690 obětí), a dokonale prezentuje poválečné vyrovnání Francouzů s vlastní temnou minulostí. Za své činy byl odsouzen k deseti letům vězení až v roce 1998, v rámci rozsudku mu byl rovněž odňat zmíněný řád Čestné legie.

Do té doby jeho kariéra jen stoupala. Po válce působil jako prefekt v Alžírsku, od roku 1958 zastával stejnou funkci přímo v Paříži. Ostatně vyznamenal se i tady. Na jeho pokyn, 17. října 1961, policie brutálně potlačila pacifistickou manifestaci Alžířanů. Nejenom, že je nelítostně zbila již v ulicích metropole, ale desítky zadržených byly v podzemí pařížské prefektury zmláceny takovým způsobem, že devět osob tento „pohovor“ nepřežilo. Policajty pak nenapadlo nic lepšího, než mrtvoly naházet do Seiny. Přes všeobecnou konsternaci veřejnosti se však Papon nikomu nezodpovídal. Naopak, v 70. letech opět povýšil na ministra rozpočtu.

Leč právě tehdy, díky knize amerického historika Roberta Paxtona, La France de Vichy, se poprvé otevřela diskuze okolo francouzské kolaborace a podílu na deportaci židovských spoluobčanů. Táhne se dodnes. Spokojený a blahobytný důchod vysokého státního úředníka ve vile na pařížském předměstí či ve švýcarském Lausanne tak nahlodaly první obavy.

V 80. letech byl oběťmi deportací a jejich pozůstalými zažalován, o dekádu později konečně odsouzen. Ovšem po třech letech vězení mu ze zdravotních důvodů prezident republiky trest prominul. Francii tehdy šokovala fotografie „na smrt nemocného“ šedivého elegána s doutníkem v ruce, jak se prochází po břehu švýcarského jezera. Papon, jenž nikdy svou zodpovědnost neuznal, nepřestal provokovat ani poté. Například ostentativní fotkou s Čestnou legií na stránkách prestižního časopisu Le Point. Musel zaplatit pokutu 2 500 eur.

„Tu už teď po něm vymáhat nemůžeme, v tomto směru jeho poslední vůle není než ubohým pokusem o revanš post mortem, nedělejme z toho událost, politický akt,“ prohlásil jeden z advokátů Paponových obětí.

Je tedy rakev ryze soukromým místem? Uvidíme, jaké stanovisko zaujmou francouzské autority. Z české strany lze o minulostí adekvátně zatížených potentátů bývalého režimu konstatovat jediné. Na rozdíl od Papona nebyli potrestáni, ale budou-li na poslední cestu ověšeni Řády za zásluhy o výstavbu nebo vynikající práci, asi nikoho zajímat nebude.