Unijní strop na plyn podle chytré horákyně

Na půlroční české vedení EU se snáší chvála ze všech stran, není proto třeba přefukovat aplaus i tam, kde se ve skutečnosti žádný velký průlom nekoná.  Řeč je o pondělní dohodě, týkající se celounijních stropů na ceny dováženého plynu. Jde možná o úlevný vyjednavačský triumf v tom smyslu, že téma je po měsících odkladů konečně ze stolu. Věcný obsah je tak však kompromisní, že od něj nelze čekat v praktické rovině žádné zázraky. Což se koneckonců dalo čekat od začátku.

Za prvé – žádná neměnná maximální cena, jak by slovo „strop“ leckdo mohl chápat, se zavádět nebude. Dohodnutá cena bude z dobrých důvodů plavat podle toho, jak se bude vyvíjet cena ve světě, aby bylo od koho plyn nakupovat. Za druhé – součástí dohody je i logická pojistka, že kdyby měla nastat nouze, strop se zase zruší. Tak aby šlo někde opatřit třeba i drahé, ale aspoň nějaké dodávky.

„Nouzový korekční mechanismus“, jak zní přesnější pojmenování obsažené v závěrech pondělní ministerské rady, bude spuštěn v okamžiku, kdy cena plynu na další měsíc překročí po dobu tří dnů úroveň 180 eur za megawatthodinu. Dohoda se týká ceny na hlavní evropské burze TTF, která už před lety nahradila dlouhodobé mezistátní kontrakty a prosadila se jako hlavní referenční bod pro střetávání nabídky těch, kdo plyn do Evropy vozí, a těch, kdo ho kupují a posílají dál koncovým zákazníkům.

Současně ale musí být splněna ještě druhá podmínka, a sice že cena je nejen nad 180 eury, ale také je aspoň o 35 eur nad tím, že kolik se ve světě momentálně nabízí zkapalněný plyn LNG. Ten je od letoška hlavní náhražkou za surovinu dodávanou plynovody z Ruska a jeho význam má dál stoupat, protože plynovody z Norska, Alžírska a Turecka jsou už vytížené na maximum – a Evropa si nemůže dovolit zůstat za globální cenovou úrovní pozadu, aby tankery s LNG neodpluly jinam.

Jinými slovy – nikdo z Evropy by neměl nabízet za plyn větší přirážku než 35 eur a zájemce z jiných koutů světa zbytečně přeplácet. To ale nikdo nemá za normálních okolností důvod dělat – ledaže by hrozil nedostatek, na což myslí další ustanovení unijní dohody, které říká, že Evropská komise může celý systém cenových limitů zrušit. A to „v situaci, kdy dodávky plynu nestačí pokrýt poptávku“, nebo když zpozoruje „riziko pro bezpečnost energetických dodávek“ či „riziko zvýšené spotřeby plynu“.

Dohoda – slovy ministra průmyslu Jozefa Síkely – má fungovat jako „záchranná brzda“ pro případ, že trh s plynem ovládne strach jako letos v létě a ceny poletí vzhůru bez zjevného opodstatnění. Ale ne jako přímá garance, že zákazníci v EU ušetří a někdo za ně vysoké ceny zaplatí. Nechystá se tedy nic takového, jako dorovnávání cen z unijních peněz. Pomoc s cenami plynu bude dál záležitostí národních vlád, tak jako je to v Česku už na příští rok nachystáno.

Toto dotování nepůjde udržet navěky. Na jednotlivých zemích bude teď hlavně zapracovat na tom, co se už děje, ale je třeba v tom pokračovat, protože jiná skutečná cesta ven z drahoty neexistuje. A sice jednak pracovat na tom, aby spotřeba nedostatkového (a proto drahého) plynu nebyla zbytečně velká, a z druhé strany na tom, aby nabídka v podobě alternativních zdrojů nahrazujících ruský plyn byla co největší.