Proč existují investiční, a nikoli cvičební bubliny

Nové vydání ekonomického  blogu pro investování Colaborativefund je věnováno „snadnosti“ - a začíná krátkou vzpomínkou na hvězdného manažera Jeffa Immelta, který nedávno musel odstoupit z čela General Electric a podle čísel zanechal firmu v horším stavu, než byla před jeho nástupem. Kritici mu vyčítali, že dělal školácké chyby, místo aby prosadil pár naprosto jasných rozhodnutí.  „Každá práce vypadá snadně, když nejste ten, kdo ji má udělat,“ odpověděl jim Immelt. A Collaborativefund používá tento rozjezd k analýze několika přehlížených příčin, proč nám některé věci přijdou „snadné“ - i když, jak třeba zjistíme později, takové vůbec nejsou.

1. Nejjednodušším startérem pocitu „snadnosti“ je proluka mezi výhodou a náklady. Třeba u cvičení je to okamžitá věc: když cvičíte, tělo vás bolí, a čím těžší jsou cviky, tím bolí víc. Takže jen málokdo myslí, že pravidelně cvičit je snadné. Naproti tomu třeba s investováním je to jinak: náklady mohou být odložené. Zisk (akcie jdou vzhůru) může nastat ještě dnes, přičemž náklady tohoto zisku (nestálost trhů, nejistota, obavy) mohou přijít až měsíce či léta později. Proto se investování zdá „snadné“ - a proto, píše Collaborativefund, existují investiční bubliny, a nikoli cvičební bubliny.

2. Dalším důvodem „snadnosti“ může být podcenění role lidí okolo vás. Harvardský profesor Boris Groysberg studoval kariéry vybraných úspěšných analytiků z Wall Street a zjistil překvapivou věc: pokud změnili firmu, zápasili na novém místě dlouhou dobu (v průměru 5 let) s neúspěchy a jejich výkon šel v porovnání s kolegy pracujícími dál ve staré firmě dolů. Což by teoreticky nemělo být – talent a schopnosti si přece odnesli s sebou, takže by jejich pokračování na dosaženém stupni mistrovství mělo být snadné. Ale prakticky je to jinak: reputace firmy, vstřícnost kolegů a firemní kultura rozvíjející unikátním způsobem osobnost zaměstnanců hrají velkou roli. Trhnout se z týmu s přesvědčením, že za všechna dosažení může jen můj talent, může být těžký omyl.

3. Věci jsou „snadné“ i proto, že neoceňujeme správně roli štěstí. „Možnost dočasného úspěchu díky čistému štěstí vede lidi k domněnce, že obchodování s akciemi je snadné i pro naprosté laiky. Tento „potenciál štěstí“ neexistuje v žádné jiné profesi: možnost, že by netrénovaný člověk provedl úspěšně operaci mozku, je čistá nula, stejně jako třeba to, že by neznalec hry na violu mohl náhodou uspět a odehrát koncert s filharmonickým orchestrem. Jen obchody na burze dovolují náhodný úspěch i lidem bez zkušeností a vhledu - a svádí je k tomu, že si popletou štěstí a schopnost.