Peníze, nebo hlasy. Velká polská politická bitva je u konce

Lidé, kterým se v dnešní době takzvaných kulturních válek a hlubokých ideologických sporů stýská po staré dobré politice, museli mít v tomto týdnu nečekanou a velkou radost - z Polska. Tamní hlasování o penězích z Evropského fondu obnovy bylo ukázkou umného či méně umného politického manévrování z mnoha stran, kde nakonec (jako skoro vždy) vyhrál šéf vládní strany Právo a spravedlnost, a tedy i celé země Jarosław Kaczyński. Ale nejenom: úplným poraženým je hlavní opoziční Občanská platforma a v táboře polské opozice došlo k podstatným změnám.

Nový lídr opozice

Vláda PiS se ucházela o souhlas Sejmu s přijetím evropských peněz z unijního fondu obnovy. V Bruselu vyjednala v přepočtu téměř čtyři biliony korun a s těmito penězi vládní strana počítá pro několik svých mohutných modernizačních projektů, které mají Polsku přinést rozkvět a straně PiS minimálně další čtyři roky vlády. I nezávislí ekonomičtí experti převážně hodnotí vládní plány jako rozumné využití peněz.

V pravicovém bloku se ale vyskytl problém. Satelitní stranička a formální koaliční partner PiS, uskupení Solidární Polsko ambiciózního ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra, se postavila proti. Ostří euroskeptici se chtěli ještě více vyostřit, a vystavili tak polskou opozici složitému dilematu: pokud by se všechny opoziční strany postavily proti vládě, zaznamená kabinet Mateusze Morawieckého zdrcující porážku a s jejími plány je konec. Na druhou stranu - polská cesta k částce, která je větší než celý český rozpočet, by se podstatně zkomplikovala.

Největší opoziční strana, Občanská platforma, se pro takovou možnost rozhodla. Vládní plány nepodpořila s argumentem, že pokud ohromnou částku bude rozdělovat vláda, která ničí soudy, média a vůbec demokracii v zemi, jen to posílí její apetit a moc - a ohlásila veřejnosti, že kdo z opozičních kolegů bude hlasovat s vládou, je spoluviníkem Kaczyńského vládních excesů. Zbytek opozice, Levice, Polsko2050 a lidovci, přesto dosavadního opozičního lídra neuposlechl.

Především na představitele Levice - bloku, který sahá od konzervativních socialistů až po liberální zelené - se tak snášel hněv šéfů Platformy, ale ti vytrvali. A podle komentátorů počítali dobře. PiS by nakonec možná svůj plán stejně prosadil, chyběly mu jednotky hlasů a nezařazených či dlouhodobě váhajících poslanců je v Sejmu dost. Takhle sice Levice zbavila Kaczyńského povinnosti shánět nutné hlasy zdlouhavým a nejistým způsobem, ale vyjednala si za to na vládě drobné ústupky ve prospěch svých priorit. A stejně jako Levice – tedy není dobře, že peníze rozděluje PiS, ale nemůžeme si dovolit o ně přijít - nakonec přemýšlel i zbytek opozice.

Veřejná nálepka toho, kdo uškodí státu, jen aby uškodil PiS, tak zůstala Občanské platformě. Její popularita v předvolebních průzkumech klesá dlouhodobě a rychlá dotazování po klíčovém hlasování ukazují, že právě takový dojem si z jednání Platformy většina voličů odnesla. Její čísla a volební vyhlídky se budou pravděpodobně jen zhoršovat.

Schopnost překousnout odpor k PiS, když se jedná o (alespoň domnělé) blaho země, naopak voliči  u zbytku opozice oceňují. Polsko2050, projekt neúspěšného prezidentského kandidáta Szymona Hołowni, je už teď v průzkumech jasným lídrem opozice a zůstane jím i nadále. Stejně tak posílila v očích Poláků i Levice, která navíc zjistila, jak píše nezávislý deník Rzeczpospolita, že opoziční politika jde dělat i bez věčně dominantní Občanské platformy.

Co v opozičním táboře dlouho zůstane, jsou tvrdá slova, která létala z jedné strany na druhou. Pokud mají po volbách, které se mají konat napřesrok, PiS zbavit vlády, musí přitom při současném rozložení musí spolupracovat. Zatím tedy platí, že Jarosław Kaczyński vyhrál nejenom parlamentní bitvu o peníze, které popularitě jeho strany nemohou uškodit, ale jako dočasný dárek získal i velmi rozhádané protivníky.