Studie WHO: k přenosu koronaviru dochází většinou v rodinách

Epidemie koronaviru se rychle šíří po světě a informací o nové nemoci označované COVID-19 přibývá. Objevují se svědectví pacientů, která bylo dříve obtížné získat, i hodnocení účinnosti drastických karanténních opatření zavedených čínskými úřady. V mnoha věcech naopak stále panuje nejistota – například v tom, nakolik mohou virus šířit již vyléčení a zda nemoc někdy zmizí ze světa.

Nemohla jsem dýchat

Zajímavé svědectví pacientky o příchodu a průběhu nemoci přinesla BBC. „Třetího února jsem měla horečku asi 38,5 stupně“, řekla jejímu zpravodajství obyvatelka Singapuru jménem Julie. „Vzala jsem si dva panadoly a cítila se celkem v pořádku, jen trochu unavená, celý den jsem prospala.“ Horečka pak odešla a následující čtyři dny bylo Julii dobře, neměla kašel, nekýchala. Pak se ale vzbudila ve tři hodiny ráno a zjistila, že se s ní všechno točí.

Následující ho dne jí lékaři diagnostikovali nákazu koronavirem. V kritické fázi choroby, již v izolaci na nemocničním pokoji, měla problémy s dýcháním. „Jako by mé plíce byly přetížené. Nebylo to jako normálně, kdy si ani neuvědomuji, že dýchám. Dostat se z postele na záchod vzdálený asi pět metrů bylo nesmírně pracné.“ Devět dní po diagnóze se její stav zlepšil natolik, že mohla být propuštěna, ale dodnes se cítí unavená: „Nedokážu déle jít, nemohu popadnout dech. Musím si sednout.“

Jednou z nejdůležitějších otázek teď je, nakolik mohou být podobní lidé infekční. Zajímavé údaje přinesla studie provedená na univerzitní nemocnici v čínském Wu-chanu, jíž se podrobili čtyři mladí zdravotníci nakažení koronavirem a jejíž výsledky publikoval americký lékařský časopis JAMA.

Studie, o níž informoval server LiveScience Essentials, probíhala v první polovině února. Pouze jeden ze čtveřice účastníků ve věku 30–36 let musel být hospitalizován, u ostatních měla nemoc lehký průběh. Všichni dostávali protivirový lék Tamiflu. Když ustoupily příznaky, podrobili se pacienti znovu testu na přítomnost koronaviru – s negativním výsledkem. Po pěti dnech však lékaři obnovili testy prováděné jako výtěr z krku a odebírali vzorky po osm dalších dní. A všechny výtěry tentokrát ukázaly, že virus je v organismu pacientů stále přítomen.

Studie tedy potvrdila, že přinejmenším někteří vyléčení mohou být stále nositeli, a do jisté míry i šiřiteli infekce. V novém světle se tak jeví případ japonské průvodkyně turistů, která onemocněla chorobou COVID-19 podruhé. Je možné, že se nakazila jinou verzí viru, ale mohlo to být i jinak: virus v jejím těle přetrval, začal se znovu množit a příznaky se vrátily.

V těle pacientů zůstávají po vyléčení i viry Zika nebo ebola – ten druhý bývá dokonce po několik měsíců přítomen ve spermatu mužů, a může se tak dál šířit. Uklidňující ale je, že čtveřice zdravotníků z čínské studie už neměla žádné příznaky, nekašlali ani nekýchali, a infekční tedy příliš nebyli. „Měli by být opatrní ve své vlastní domácnosti, nepít ze společné sklenice se svými blízkými, nedělit se s nimi o jídlo. Jinak ale pro jiné lidi velké riziko nepředstavují,“ řekla LiveScience Essentials viroložka Ebenezer Tumban z Michigan Tech University.

Otázky ale zůstávají. Jednou z nich je, jakou roli tu sehrál lék Tamiflu, jehož účinnost je nejistá dokonce i u chřipkových virů, proti nimž byl vyvinut. Jestli funguje proti zcela novému koronaviru, není jisté už vůbec. V organizmu čínských zdravotníků nicméně mohl zahnat virus na ústup natolik, že první test po odeznění příznaků byl negativní. Poté se virus začal znovu množit a další zkoušky už jeho přítomnost už zachytily.

Není tedy jasné, jak by výsledky studie vypadaly bez nasazení léku. Čtveřice zkoumaných zdravotníků byla navíc relativně mladá. Skutečně porozumět tomu, jak se virus chová v tělech zdánlivě vyléčených, tak bude vyžadovat ještě mnoho dalších podobných studií.

Karanténa v Číně fungovala

Zatímco studie z časopisu JAMA představuje malý střípek obrazu, existuje už i pohled na celou mozaiku. Přinesla ho nedávno zveřejněná zpráva WHO, výsledek týdenní mise expertů, kteří nemoc studovali přímo v Číně.

Stojí v ní například, že k přenosu viru dochází většinou v rodinách, prostřednictvím infikovaných předmětů či kapiček vykašlaných nemocnými a ulpívajících na různých površích. Riziko, že nemoc vdechneme třeba v městské hromadné dopravě, je tedy nižší. V nemocnicích docházelo k nákaze hlavně na začátku infekce, kdy se lékaři a sestry ještě správně nechránili a scházely zkušenosti, jak postupovat.

Zajímavé je, že ačkoliv se epidemie podle starších zpráv měla šířit v epicentru nákazy Wu-chanu již v listopadu a prosinci loňského roku, tým expertů WHO důkazy nenašel. První případ byl v Číně zachycen 30. prosince, a když pak lékaři analyzovali starší vzorky odebrané pacientům s příznaky chřipky, nový virus v nich nenašli – poprvé jej objevili až ve vzorku z počátku ledna. Zpráva také konstatuje, že karanténní opatření v Číně skutečně fungovala. „Sanitární kordon kolem Wu-chanu a okolních obcí, fungující od 23. ledna, efektivně zabránil cestování nakažených do zbytku země,“ stojí v ní.

Podle českého odborníka na genetiku a biotechnologie Jaroslava Petra máme dokonce svým způsobem štěstí, že epidemie propukla zrovna v Číně – tamní drakonická, na Západě obtížně představitelná karanténa virus zpomalila a poskytla zbytku světa aspoň trochu času. „Čína čelila nové neznámé nemoci. Jinde už vědí, že je tady koronavirus, vědí, jak ho identifikovat, mohou podchycovat epidemii v samém počátku,“ říká Petr. Otázkou samozřejmě zůstává, co se stane v Africe a dalších chudých oblastech s málo rozvinutým zdravotnictvím.

Klesající údaje o počtu nových případů, jež v poslední době přicházejí z Číny, pak dávají naději, že epidemie v nejlidnatější zemi světa do několika měsíců vyhasne. Virus ale zřejmě na rozdíl od svého předchůdce SARS ze světa nezmizí. Už teď nakazil desetkrát více lidí, přičemž imunita proti koronavirům vyvolávajícím běžné nachlazení netrvá dlouho, asi jeden až dva roky. Nelze tedy spoléhat, že lidstvo získá trvalou obranyschopnost. Naopak je pravděpodobné, že se virus bude skrývat v různých rezervoárech a periodicky se vracet, i když třeba již ve velmi oslabené formě.