Nechceme vykořisťování lidí ani přírody. Berlín chystá zákon na krocení globalizace

Ministr Gerd Müller držel na tiskové konferenci v ruce džíny. “Stojí sedm eur,” popsal cenu, kterou výrobcům na jihu Asie platí němečtí velkoobchodníci. Kalhoty v ministrových rukách nešily děti, při jejich výrobě byla zajištěna bezpečnost i práva dělnic, nedošlo ani k úniku chemikálií do přírody. Byly zkrátka dodrženy základní sociální a ekologické standardy. “Bez jejich splnění by stály pět eur, o dvě eura méně. Tato dvě eura rozdílu jsou cenou, na kterou přijde udržitelná produkce,” dodal politik z bavorské konzervativní CSU a posledních sedm let ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Do chudých zemí v Asii či v Africe sahají dodavatelské řetězce tisíců německých firem. Tvrdé zacházení s tamními dělníky a dělnicemi a ničení přírody bylo podle donedávna převažujícího pohledu považováno za nutnou daň ekonomické globalizace, která v posledku přináší prospěch všem. Evropským spotřebitelům dává levné zboží, v zemích typu Číny či Bangladéše postupně a všem excesům navzdory vede ke zvyšování životní úrovně. Ovšem pohled na tyto reálie se v posledních letech posouvá a aktuální debata v Německu - jedné ze zemí, jež z globalizované produkce těží nejvíc - to dokládá.

“Vykořisťování lidí, přírody a dětské práce se nesmí stát základem globální ekonomiky a naší prosperity. To by byl bumerang, který se obrátí proti nám,” řekl ministr Müller na již citované červencové tiskové konferenci. “Náš socio-ekonomický model se může stát modelem pro globální ekonomiku,” dodal s odkazem na německý systém sociálně-tržního hospodářství, který v sobě snoubí nároky kapitalismu a rozvinutá sociální práva zaměstnanců.

Pak Müller spolu s ministrem práce, sociálním demokratem Hubertusem Heilem, oznámil přípravu zákona o dodavatelských řetězcích, který má německé firmy donutit právě k péči o dodržování ekologických a sociálních standardů v celém výrobním postupu, tedy i u dodavatelů ve Vietnamu nebo v Etiopii.

Německo původně sázelo na dobrovolnost. Podniky s více než 500 zaměstnanci měly vytvořit kontrolní mechanismy bránící porušování práv dělníků a ničení přírody v dodavatelských manufakturách. Ovšem na vládní dotazník ohledně dosavadního dodržování závazků letos odpovědělo jen 445 z 2250 oslovených firem a méně než polovina z nich měla “splněno”. Koaliční smlouva z roku 2018 přitom jasně říká, že pokud firmy nebudou o dodržování základních práv v dodavatelské řetězci pečovat dobrovolně, přijde zákonná povinnost.

Podle informací v německém tisku se má týkat firem s více než 500 zaměstnanci. Trestné nemá být to, že u dodavatele německé firmy (řekněme v Bangladéši) bude prokázána dětská práce - ale že německá firma zanedbala prevenci a nesnažila se tomuto přečinu zabránit nastavením kontrolních mechanismů. O zákonu a jeho konkrétní podobě se nicméně v příštích měsících ještě povede ostrá debata.

Proti zákonu lobbují hlavní hospodářské svazy. “Poškodí to německé podnikatele, kteří v chudých zemích nemají pobočku, nemají tam mnoho kontaktů a ani možností kontroly. Přesto budou zodpovědní za to, co se v dané zemi stane. To podle nás zachází příliš daleko,” řekl televizi ARD Joachim Lang, generální ředitel Svazu německého průmyslu (BDI).

Šéf Německo-africké obchodní asociace Stefan Liebing pak v listu Handelsblatt varoval, že zákon může vést k tomu, že se některé německé firmy “stáhnou z náročných trhů a přenechají pole jiným investorům, kteří se o lidská práva vůbec nestarají”. Další zástupci byznysu pak varují před smrští žalob, v nichž se bude těžko hledat spravedlnost.

Asi šedesátka německých firem, které už o dodržování sociálních a ekologických standardů u svých dodavatelů pečují, naopak zákonnou povinnost vítá. Patří k nim například obchody Rewe a C&A nebo potravinářské firmy Tchibo či Ritter.

Ministři Müller a Heil chtějí postupovat rychle. Na jednání vlády chtějí návrh zákona přinést ještě v létě, Spolkovým sněmem má být podle jejich představ norma projít již příští rok. Podle informací týdeníku Der Spiegel mají podporu kancléřky Angely Merkel, ale v kabinetu je ještě čeká střet s vlivným ministrem hospodářství Peterem Altmaierem (CDU). Ten chce podobný zákon jen na úrovni celé EU - aby německé firmy nemusely plnit přísnější podmínky než jejich evropští konkurenti. Vznik celoevropské normy by však i při příznivém vývoji trval roky.