Některé věci je třeba pojmenovat. Začíná druhý pokus o impeachment Donalda Trumpa

Na jedné straně je to rekord, ještě žádný prezident nebyl odvoláván dvakrát. Na druhé se jistě nabízí otázka, k čemu je to dobré, když v Bílém domě již třetí týden sedí Joe Biden - a Donald Trump bez přístupu k sociálním sítím a hlavně bez prezidentské moci „úřaduje“ ve svém letovisku na Floridě.

Odpověď  má několik rovin. Začíná otázkou, co je to vlastně impeachment. Podle běžné interpretace se jedná o proces, jak legálně odvolat prezidenta nebo jiného vysokého voleného činitele, který se dopustil závažných přečinů. Americký impeachment je vlastně jakýsi politický soud: dolní komora Kongresu, Sněmovna reprezentantů, v něm funguje jako vyšetřovatel a případný žalobce, horní komora, Senát, pak jako porota. Všechny funkce plní politici, takže představa chladně nestranného posuzování je samozřejmě především teoretická - impeachment vypadá jako soudní proces, ale je to ale zároveň proces politický a oba aspekty lze obtížně rozmotat.

Nicméně tvrzení, že se jedná o nástroj umožňují odebrat volenému představiteli úřad, není úplné. Popsaný proces také umožňuje chování souzeného politika veřejně popsat, do hloubky prozkoumat a celospolečensky pojmenovat. Závěrečný rozsudek sice nevyhnutelně vždy ponese odraz politických zájmů senátorů, nicméně otevřená argumentace včetně předkládání důkazů je součástí debaty, kterou země vede sama se sebou o tom, jak si vládnout.  Zároveň má rozhodnutí i své konkrétní důsledky, v případě odsouzení by Donald Trump již nikdy nemohl znovu kandidovat

Jak se tedy v dnešní Americe argumentuje okolo druhého Trumpova impeachmentu? Velká část republikánů je proti a je pozoruhodné, že se ve velké většině opírá o technicistní argument, podle nějž Trumpa nelze soudit, jelikož ho již není možné odvolat. Republikáni ve Sněmovně se dokonce pokusili celý proces zablokovat právě na základě argumentu, že Senát nemůže rozhodovat, jelikož obviněný již nezastává funkci. Proti této interpretaci hlasovalo pouze pět republikánských senátorů – naopak pro zastavení impeachmentu se touto cestou vyslovili i někteří republikánští kongresmani včetně jejich šéfa Mitche McConnella, kteří považují Trumpovo odmítání výsledků voleb a výzvy k tažení na Kapitol za trestuhodné.

Republikáni tedy v podstatě říkají, že vše je již odbyto a bylo by dobré obrátit list.  Stoupenci procesu mají ovšem po ruce vlastní argumenty. Jednak upozorňují, že pro celou situaci existuje pozoruhodný precedens z roku 1876, kdy se tehdejší ministr války William Belknap pokusil impeachmentu vyhnout právě tím, že narychlo dorazil do Bílého domu a v slzách podal rezignaci do rukou tehdejšího prezidenta Ulyssese S. Granta. Nebylo mu to ovšem nic platné, Senát se stejně rozhodl v řízení pokračovat. Argument pro tento postup je srozumitelný, kdyby tomu tak nebylo, v podstatě by to znemožnilo posuzovat a odsuzovat závažné přečiny volených mužů a žen, jichž by se dopustili - podobně jako Trump - v závěru svých funkčních období.

Stoupenci procesu s Trumpem navíc argumentují morálním rozměrem celé věci. V Americe se neposuzuje žádná banalita, ale útok davu proti Kongresu ve chvíli, kdy se tato složka státní moci pokoušela schválit výsledek demokratických voleb. Proces umožní prezentaci důkazů o Trumpově chování, což je součástí debaty, kterou jsme již zmiňovali. Výsledek procesu je sice z politických důvodů předvídatelný, veřejné důkazní řízení přesto proběhne - a pokud se část republikánů nakonec v závěrečné argumentaci opravdu „schová“ za tvrzení o vypršení funkčního období obviněného, bude výsledek i tak výmluvný. Trump bude v takovém případě částečně otevřeně a částečně mlčky učiněn odpovědným za podněcování povstání proti demokratickým institucím - právě z toho je totiž oficiálně obviněn.

Protože jak jsme již také zmínili, hra má nutně i politický rozměr.  Cynici mají za to, že demokraté jsou vnitřně rozpolcení mezi umírněné křídlo a radikální levici a že Trump je stále oním tmelem, který jinak neklidnou koalici drží pohromadě. Republikáni jsou zase rozežíráni vnitřním sporem mezi stoupenci a odpůrci bývalého prezidenta, přičemž je jasné, že strana se neobejde bez jeho voličů - ale ani bez hlasů umírněnějších konzervativních Američanů.

Politicky viděno se impeachment zdá být bezpečnější záležitostí pro demokraty, byť republikáni z pasti zřejmě vyklouznou právě popsaným způsobem. V žádném případě ale nejde pouze o politickou hru, jak - nepřekvapivě - argumentuje právě obviněný Trump. Američané uvidí znovu a v celé parádě, jak se jako prezident choval a co způsobil. Některé věci je potřeba připomínat a jasně pojmenovávat.