Módní značky se v krizi obrátily zády ke svým dodavatelským továrnám

„Až čtyři miliony lidí budou hladovět, pokud značky nepřijmou zodpovědnost za své závazky. Apeluji, na váš zdravý rozum, převezměte hotové zboží, které jste si objednali, za normální platebních podmínek,“ žádala již na konci března obchodní partnery ředitelka Bangladéšské asociace vývozců a výrobců oděvů (BGMEA) Rubana Huq. Oděvní značky totiž kvůli pandemii začaly dodavatelům masivně rušit již připravené objednávky zboží, což se dotklo více než tisíce bangladéšských továren.

Podle asociace BGMEA nebyla vyexportována takřka miliarda kusů hotového zboží v ceně více než tři miliardy dolarů. To ovlivnilo byznys továren a především životy milionů dělníků a jejich rodin, kteří jsou na platu z továren existenčně závislí. „Nezapomínejme, že i chudoba zabíjí. Více lidí zemře kvůli bídě než na Covid-19,“ varuje v komentáři pro platformu The Business of Fashion bangladéšský výrobce oděvů Mostafiz Uddin. Podle něj si přitom značky nemohou dovolit nechat své dodavatele zkrachovat, protože až krize pomine budou se k nim chtít zase vrátit.

Bangladéš je hned po Číně druhým největším vývozcem textilu na světě a jedním z center takzvané fast fashion. Když na konci března bangladéšská vláda oznámila, že země půjde do izolace, lidé v továrnách na oděvy přišli o práci. „Většina bangladéšských dělníků byla ze zaměstnání nespravedlivě vyhozena bez nároku na mzdu a pod pohrůžkou, že pokud se budou dožadovat svých práv, skončí na černé listině,“ komentovala situaci Nazma Akter, ředitelka odborové federace Sommilito Garments Sramik Federation, která sdružuje ženy pracující v oděvním průmyslu.

Některé módní značky využily ke zrušení objednávek takzvanou klauzuli „vyšší moci“ zahrnutou ve smlouvách s továrnami. Ta říká, že v případě takového vzniku škody nese poškozený následky sám. „Je fascinující pozorovat, jak rychle se některé značky obrátily zády ke svým dlouholetým partnerům,“ komentuje situaci jedna ze zakladatelek britského hnutí Fashion revolution Carry Somers. Že značky platí svým dodavatelům týdny i měsíce potom, co zboží dorazí, se stalo běžnou praxí. Továrny přitom předem samy platí dalším dodavatelům za materiál, tedy například za látky či bavlnu.

„Sice jsme se už zaměřili na přímý dopad na dělníky z textilních továren, kteří jsou v současnosti neuvěřitelně zranitelní, ale musíme si uvědomit, že tato situace doléhá na celý dodavatelský řetězec,“ dodává Somers. Krize se dotýká nejen dělníků, ale i farmářů a lidí zpracovávajících bavlnu a vyrábějících látky. A ti všichni již tak patří k velice ohrožené skupině lidí. Často se jedná o členy minorit, zároveň nejsou chráněni sociálním systémem a nemají žádné úspory, tudíž je pro ně klíčové mít možnost se co nejrychleji vrátit do práce. „Tito dělníci nevědí, jak se v nadcházejících dnech postarají o své rodiny. Je pro ně naprosto nepředstavitelné, že by se někdo z příbuzných musel léčit kvůli koronaviru,“ komentovala situaci pro organizaci Fashion revolution zmíněná Nazma Akter.

Hnutí Fashion revolution na svých stránkách každoročně publikuje výsledky indexu transparentnosti značek – Fashion Transaparency Index. Jedním z kritérii je právě míra, s níž  značky uveřejňují údaje o svých dodavatelích, tedy informace o tom, kde a za jakých podmínek bylo oblečení vyrobeno. „V současné době jsme svědky obrovského zlepšení. Je snazší dopátrat se, kde bylo oblečení nastříháno, ušito a kdo je prvním dodavatelem celého řetězce, tedy odkud pochází materiál,“ hodnotila ještě letos v lednu pro týdeník Respekt výsledky indexu Carry Somers. I tak se to ale v roce 2019 týkalo asi 35 procent značek. Pokud bude jasné, jak reálně probíhá byznys mezi značkami a dodavateli, bude přitom snazší přimět je k zodpovědnosti.

S ohledem na současnou situaci se Fashion revolution rozhodla, že do indexu zahrne právě i způsob, jakým se značky ke svým dodavatelům během krize zachovaly, zda zaplatily své objednávky a jakou zvolili strategii na podporu pracovníků v dodavatelských továrnách. „Značky, které jsou transparentní a s továrnami spolupracují, nakonec vyjdou z celé situace posílené a s lepšími vztahy,“ myslí si Somers.

Fashion revolution na svých stránkách průběžně zveřejňuje, jak se jednotlivé značky ke svým závazkům vůči dodavatelům postavily. Platby výrobcům v současnosti veřejně přislíbily třeba švédský řetězec H&M, americký Target, britský Mark & Spencer, Inditex, Kiabi a PVH. V některých případech nicméně není známý konkrétní termín. Na výzvu k zaplacení pohledávek naopak zatím neodpověděly mimo jiné řetězce C&A, Mothercare, Bestseller, Tesco, Kohls, Walmart, LPP, JCPenney. Fashion revolution proto vytvořila vzor e-mailu, který lidé mohou poslat konkrétní značce a požádat, aby se v této době neobrátila zády ke svým dodavatelům a jejich zaměstnancům.

Právě uplynulo sedm let od události, která otřásla celým módním průmyslem. V Bangladéši se 24. dubna 2013 zřítila osmipatrová textilní továrna Rana Plaza. Nehoda si tehdy vyžádala víc než tisíc životů. Tato událost byla budíčkem pro celý módní průmysl a spotřebitele a stojí rovněž za vznikem hnutí Fashion revolution. „Rhanna v Plaza vnesla do módního průmyslu více transparentnosti. V současné krizi někteří spatřují podobný zlomový bod, který povede k výrazným změnám struktury módního průmyslu a úbytku konzumerismu,“ říká Somers. Sama tento optimistický názor nezastává, přesto si podle ní nemůžeme dovolit vrátit se po krizi do zajetých kolejí.

Není jasné, jaké konkrétní změny módní průmysl prodělá, nakolik se změní vztahy v odvětví i zákazníci a jejich preference - například The Guardian přinesl článek o tom, co zmínila Carry Somers. Britské akademičky Kate Fletcher a Mathilda Tham dokonce věří, že koronakrize je i šancí nastartovat zcela nový model, v němž bude na prvním místě ekologie. Zřejmé každopádně je, že se současná krize módní branže  masivně dotkne. Jak upozorňuje dokument The State of Fashion 2020 – Coronavirus update, dopady na jedno z největších průmyslových odvětví generující 2,5 bilionu dolarů ročně přetrvají i po pandemii. Dosavadní krize způsobuje nezaměstnanost a ztráty napříč celým odvětvím až po zaměstnance v kamenných prodejnách. Autoři dokumentu odhadují, že se zisky módního průmyslu celosvětově meziročně propadnou o 27 až 30 procent.