Americká sněmovna nefunguje, konzervativní republikáni blokují zvolení předsedy

Kevin McCarthy si možná vzpomněl na slavný výrok, že revoluce požírá své děti. Třetí lednový den měl být vyvrcholením jeho politické kariéry; dnem, kdy 57letý republikán převezme dřevěné kladívko určené pro šéfa americké Sněmovny, třetí nejvyšší politický post v zemi. Aby na funkci dosáhl, udělal v minulosti řadu kompromisů s radikálním křídlem strany včetně usměvavé fotografie s Donaldem Trumpem jen dva týdny po vyrabování Kongresu jeho příznivci. Téměř přesně o dva roky později to však byla právě hrstka těch nejradikálnějších politiků, kdo se proti McCarthymu postavil - a kteří blokují nejenom jeho cestu k moci, ale i fungování celé dolní komory. Volba neskončila hned po prvním kole poprvé za posledních sto let.

Aby americká Sněmovna mohla začít po listopadových volbách fungovat s novými členy, musí nejprve zvolit svého předsedu (nebo předsedkyni). Běžně jde o slavnostní a trochu formální akt, kdy strana s většinou hlasů potvrdí svého lídra, který si dopředu zajistil dostatečnou podporu. Republikáni ale doplácejí na velmi těsný výsledky voleb, ve kterých získali jenom 222 hlasů, tedy těsnou většinu čtyř poslanců. Prostor pro jakékoliv odpadlíky je tak velmi malý - a to neplatí pouze pro volbu předsedy Sněmovny, ale pro jakoukoliv budoucí činnost Sněmovny. Pokud budou republikáni chtít cokoliv prosadit, musí držet pohromadě.

A hned na začátku to nevyšlo. Ke středečnímu večeru absolvovali poslanci šest kol hlasování a McCarthymu stále chybělo kolem dvaceti hlasů, tedy podstatně víc než čtyři, které mu manévrovací prostor umožňuje. K dalšímu jednání republikánů o patové situaci mělo dojít v noci našeho času, podle nejnovějších zpráv se Sněmovna reprezentantů rozhodla odložit hlasování o novém předsedovi do čtvrtečního poledne místního času (18:00 SEČ). O zablokovanosti situace a intenzivních vyjednáváních všemi směry reportovala americká média již od úterý - včetně postřehu, že do McCarthyho kanceláří bylo objednáno tolik pizz, že bylo potřeba je tam dovézt na vozíku.

Proti kalifornskému politikovi se postavily dvě desítky republikánů, převážně členové tzv. Freedom Caucus, skupiny sdružující silně konzervativní politiky. Hned čtrnáct z nich například v roce 2020 hlasovalo proti potvrzení výsledků prezidentských voleb a většina z nich patří mezi silné zastánce exprezidenta Donalda Trumpa. Co přesně si od blokování jmenování McCarthyho konzervativci slibují, není jednoduché říci, protože jimi preferovaní kandidáti rozhodně nemají šanci získat potřebných 218 hlasů. Jde tak hlavně o boj a vliv uvnitř strany.

Část konzervativců McCarthyho jednoduše nemá ráda, považují ho za příliš „establishmentového“ a nedostatečně ideologicky ukotveného politika. „Nikdy neustoupíme. Nebude předsedou,“ uvedl na adresu McCarthyho například republikán Bob Good. Kromě osobních animozit rebelové chtějí i reálné ústupky, mimo jiné požadují rozvolnění kongresových pravidel, aby bylo snazší odvolat šéfa Sněmovny nebo aby měli řadoví členové větší kompetence ovlivňovat legislativu. V podstatě tak chtějí omezit pravomoci vlastního vedení a příštího šéfa Sněmovny. Není divu, že McCarthy - který jim už navíc část požadavků přislíbil - má omezené možnosti, kam ustupovat. Dost možná přitom jde jenom o ukázku síly a snahu dát najevo, že ať už bude ve vedení republikánské většiny kdokoliv, musí brát požadavky konzervativců vážně, nebo se nic nikam nepohne.

Zablokovaná Sněmovna nicméně není pouze republikánský (ani pouze americký) problém. A vědomi si jsou toho i demokraté. Ty sice rozklad opozice logicky těší a mnozí neodolali pokušení si veřejně do protistrany rýpnout - jako například demokrat Ted Lieu, který se před příchodem na další hlasování nechal vyfotit s popcornem v ruce. Posílené radikální  republikánské křídlo však  může znamenat i reálný problém pro Bidenovu administrativu. Freedom Caucus dlouhodobě prosazuje omezení financování vlády a chce striktně vyrovnané rozpočty, tedy žádné deficity. Společně s nedůvěrou ve fungování vlády jako takové se v minulosti mnohdy řídili poučkou „vyhladovme tu bestii“ - v politickém překladu „odřízněme vládu od peněz a sledujme, jak se zmenší“.

Na kompromisu napříč oběma komorami přitom bude záviset schvalování příštích rozpočtů. Stejně tak bude muset Sněmovna většinou schválit případnou další pomoc Ukrajině. Buď se najde shoda s republikánský vedením, které dokáže udržet v lati své poslance, nebo se demokraté pokusí přetáhnout několik umírněných republikánů na svoji stranu. Oba scénáře nicméně zavánějí nejistotou i dlouhým handrkováním - a ten druhý z pohledu republikánského vedení rovněž politickou ostudou.

Řada jinak velmi konzervativních komentátorů i politiků tak vyzvala k rychlé shodě uvnitř strany „Dnes je dobrý den být demokratem,“ uvedla na adresu vnitrostranického chaosu televize Fox News. A do situace se vložil i Donald Trump, který vyzval k podpoře McCarthyho. „Odvede dobrou práci, možná i výbornou,“ řekl.

Ať už McCarthy skrze zákulisní vyjednávání pozici nakonec získá, nebo se najde jiný kompromisní kandidát, první dny nové americké Sněmovny naznačily, co lze v příštích dvou letech čekat. Ačkoliv čistě na čísla republikáni dolní komoru kontrolují, vnitřní rozbroje zaručují, že cokoliv prosadit bude velmi složité. A navzdory často opakovaným republikánským tvrzením, jakým ohrožením je vláda Joe Bidena pro Ameriku, se tak ukazuje, že demokraté se Donalda Trumpa nejspíš báli přece jen trochu víc, protože obdobným rozpadem vnitrostranické disciplíny netrpěli. A to rozhodně nelze říci, že by šlo o ideologicky jednotnou stranu.

Republikáni tak trochu symbolicky zápolí s vnitřní jednotou právě ve chvíli, kdy se formálně s pozicí šéfky Sněmovny rozloučila demokratka Nancy Pelosi. Demokraty ve Sněmovně vedla  dvacet let - a pokud o jejích schopnostech lze něco říci, pak to, že pořádek ve vlastních řadách si zajistit vždycky uměla.