Kdo nás ochrání, kdo nás usmíří?

Polská předvolební kampaň je spektákl. Na náměstích čekají pódia, na nich seřazená kandidátova družina a spousta vlajek. Kandidát přijede svým předvolebním dopravním prostředkem, protáhne se špalírem a vyskočí na pódium - a mluví. Během těch tří či čtyř desítek minut mu shromáždění lidé - stovky nebo tisíce, záleží na tom, v jak velkém městě či vesnici jsme - mnohokrát aplaudují, provolávají slávu a sborově děkují. Následuje zdvižená ruka s vítězným véčkem a další půlhodina, během níž si shromáždění přívrženci pořídí stovky selfíčkem se svým favoritem. A jede se dál. Oba uchazeči na polský prezidentský úřad, obhajující Andrzej Duda a opoziční vyzyvatel Rafał Trzaskowski, absolvují tři takováhle veřejná setkání denně. Šance obou kandidátů jsou naprosto vyrovnané a kampaň v tomto týdnu vyvrcholila. Hlasování proběhne tuto neděli, lístky budou sečtené v pondělí brzy ráno. Pokud svou funkci Duda obhájí, polská vláda dostane zbrusu nový mandát a volnou ruku k (minimálně) dvěma rokům vlády. Vyhraje-li Trzaskowski, vydá se polská politika na novou a neznámou cestu, a nejspíš tím začne další velká polská změna.

Nebojte se

Vesnice Mniów má sotva dva tisíce obyvatel, leží vprostřed zelené roviny, přesně na půl cesty mezi Varšavou a Krakovem. Je tu samoobsluha, benzinka, hotel, kostel a základní škola. Na jejím hřišti a v jejím okolí už je shromážděná dobrá tisícovka lidí. Na prezidenta Andrzeje Dudu se přišla podívat dobrá třetina místních: silnice jsou zacpané, takže jsou tu i hosté z okolních vsí. Politický mítink prezidenta z vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) přivítal jak zaryté voliče s vlajkami a plakáty, tak lidi, kteří přišli ze zvědavosti na neobvyklou atrakci. Uvítací výbor tvoří členky zdejšího Kola venkovských hospodyň, celostátní organizace, které čekají na vzácnou návštěvu v krojích a zpívají lidovky i vítací popěvky, napsané přímo pro prezidenta Dudu.

Hustě prší, prezidentův Dudabus má mírné zpoždění, hlasivky už nedrží tak pevně a písně stále častěji neladí, očekávání je ale pořád napjaté. “Je to prezident, a zastaví se tady. Opravdu mu záleží na nás a polské vsi. Jistě, že budu volit Andrzeje Dudu. Bude se dařit a bude chránit Polsko,” říká Włodzimierz Jak, šedesátiletý montér z jedné z vedlejších vesnic. Włodzimierzovi Jakovi pak prezident Duda, když dorazí a začne řečnit, dá plně za pravdu. Bezpečnost Polska, hlavně vojenská. Mohutné vládní investice, které voličům miliardu za miliardou vyjmenovává. Ochrana polské rodiny před nejasnou, ale stále opakovanou hrozbou homosexuality. To jsou hlavní body prezidenta Dudy v posledním předvolebním týdnu. Nadšení a potlesk jsou velké, a když trochu povolí déšť a paraplata je možné na chvíli sklapnout, nálada se ještě zlepší. Duda dokončí svůj projev, rozpaží ruce a ukáže véčko - a spolu s ochrankou jde do tlačenice, kde se jeden za druhým střídají zájemci o fotografii, o potřesení rukou, o pár prohozených slov.

Ne všichni na místě jsou prezidentovi tak naklonění. Když se prezident loučí a nasedá do autobusu, znovu znějí oslavné písně místních a čtyřicetiletá Jolanta Welek si s pohledem na vítací výbor a s odkazem na dávného komunistického vládce odfrkne, že “je to jak kdyby tady vítali Gomułku”. Ale jinak je nerozhodná. V prvním kole hlasovala pro umírněného kandidáta lidovců, a teď neví - k oběma kandidátům má stejně blízko, a tedy i daleko. Možná nepůjde vůbec. Rozhodne se prý až v neděli, teď je pondělí a možná ji do konce týdne něco zviklá na jednu či druhou stranu.

Trochu klidu

Nerozhodných voličů jako Jolanta Welek je podle průzkumů čím dál tím méně. Oba uchazeči, kteří postoupili do druhého kola, si voliče dělí takřka dokonale rovným dílem. Duda postoupil s víc než čtyřiceti procenty hlasů, Trzaskowski, zástupce největší opoziční strany Občanská platforma, měl mírně nad třicet, posbíral ale hlasy poražených kandidátů. Většina průzkumů stále přisuzuje těsné vítězství Dudovi - s výhradou, že rozdíl mezi nimi je pod hranicí statistické chyby. Rozhodovat budou právě nerozhodní, a ti jsou teď velmi ceněná komodita.

I proto podle politologů míří oba politici - samozřejmě se štáby celostátních televizí v patách - i na ne zcela pravděpodobná místa. Den po Dudově mítinku v Mniówě navštívil Trzaskowki vesničku Łagiewniki Kościelne, uprostřed západního Polska. Účast byla menší, nesešlo se tu víc než dvě stě lidí, jenže právě tolik lidí ve vsi také žije, takže přišli skoro všichni. Přivítání politického hosta tady bylo sice civilnější než v Mniówě, ale stejně vřelé. Trzaskowski zopakoval svoje hlavní politické body a sliby - že bude prezidentem samospráv, že bude mnohem víc nezávislý na své straně, než je Duda na PiS a že nebude vládě bránit v prospěšné politice, ale bude ji držet na uzdě, pokud by chtěla svou moc rozšiřovat. Po půlhodině proslovu následuje půlhodina focení. Namísto okrojovaných hospodyň se Trzaskowski ještě rozloučí s učiteli zdejší školy a odjíždí. Trzaskowski je civilnější politik než prezident Duda, taková je i jeho kampaň i vystupování. Duda jezdí Dudabusem, Trzaskowski křižuje zemi v dodávce.

Když ale o dvě hodiny později začne mítink v nedalekém Gniezdně, sedmdesátisícovém historickém městě, je vidět, že i Trzaskowski rád dělá kampaň ve velkém stylu. Hlavní náměstí je plné, v úterním odpoledni se tu sešly tři tisíce lidí. Polské a unijní vlajky vlají, rocková hudba hraje. Pro tisíce lidí v Gniezdně má stejnou zprávu jako pro dvě stě v Łagiewnikách. Jen následná tlačenice o fotografii a šáhnutí si na prezidentského aspiranta trvá o trochu déle. Třicátník Jakub Godek se ho neúčastní, frmol pozoruje zpovzdálí. Trzaskowského bude volit především proto, že rétorika vládní PiS je pro něj dlouhodobě agresivní a vyvolává konflikt. “Jsem z toho znechucený. Trzaskowski je sice taky politik, ale nebude tak útočit na svoje protivníky,” říká. Padesátnice Agnieszka Siwa pak Trzaskowského chce volit proto, že jeho stranu OP volí vždycky, a od prezidenta si slibuje, že “se přestaneme zabývat homosexuály a spiknutími, prezident bude říkat, že patříme do Unie a basta, a budeme se konečně zabývat důležitými věcmi, zdravotnictvím, školstvím a podobně,” říká středoškolská učitelka.

A bude konec

Výsledek nedělních voleb může výrazně změnit polský politický kurz. Pokud by zvítězil Rafał Trzaskowski, vláda PiS je v podstatě u konce. Prezident je sice v Polsku hlavně reprezentativní role, ale jeho pravomoci by v kombinaci s opozicí ovládaným senátem znamenaly, že vláda by byla vydaná na pospas opozici. Trzaskowski slibuje, že by neblokoval vládní politiku komplet a zemi zastavil. Sám - do jisté míry v rámci taktických manévrů - prohlašuje, že v řadě věcí PiS vládne dobře a spravuje státu efektivně. Zásadní změny polského státu a institucí, ať už se týkají dalšího podřízení justice politikům nebo omezení vlastnictví médií, o němž PiS dlouhodobě mluví, by neměly šanci.

PiS a hlavně jeho předseda a reálný vládce země Jarosław Kaczyński se takového scénáře logicky bojí. Ve své kampani nejprve vsadil Andrzej Duda na tvrdé voličstvo své strany, s nadějí, že to bude stačit na vítězství v prvním kole. To se nepodařilo, ale především Dudovy útoky na homosexuály (respektive teorie, že homosexuální lobby chce zničit polské rodiny a zkazit jejich děti) už ve vzduchu zůstaly. Což také nyní, ve druhém kole, Dudovi komplikuje život. I řada umírněných konzervativců se od prezidenta PiS odvrátila, a jak říkají polští analytici, PiSu nyní nezbývá, než mobilizovat naprosto všechny své voliče. Duda proto ve své obraně “rodin před homosexuály” pokračuje, byť v o trochu mírnějším tónu.

Ve středečním poledni se Dudabus zastavuje v Białe Podlaskie. Běloruské hranice jsou kousek od šedesátitisícového města. Schází se tu zhruba tisíc lidí, polední hodina mítinkům nepřeje, ale relativně malé množství shromážděných to svým nadšením bohatě vynahrazují. A hravě přehluší malou skupinku Trzaskowského příznivců, kteří na druhé straně náměstí pískají a hučí. Když Andrzej Duda dořeční a prosouká se obvyklou tlačenicí příznivců, jeho autobus odjíždí - a příznivci obou kandidátů se nevyhnutelně potkají. “Máme toho dost,” volají příznivci Trzaskowského jedno z opozičních volebních hesel. “Když toho máte dost, tak si jděte do Bruselu,” volá na ně nazpět Dudova odcházející příznivkyně. “Teplouše nevolím,” přidá se k ní další z voličů současného prezidenta. V jednu chvíli málem dojde ke strkanici - jeden z Dudových příznivců z minimální blízkosti natáčí telefonem tváře svých oponentů, ale pak svalnatého mladíka chytnou tři stejně svalnatí mladíci a v oboustranném klidu ho odnesou o kus dál. Doutnající konflikt pak rázně uhasí liják, který všechny z náměstí vyžene pod okolní střechy.

Což je to jediné, na čem se všichni analytici shodnou. Volby nějak dopadnou a politické strany se podle jejich výsledku zařídí. Rozhodovat budou podle všeho ale desetitisíce, možná tisíce hlasů, na polské poměry tedy extrémně málo. Poražená strana bude velmi početná - a po oboustranně tvrdé kampani velmi frustrovaná. “Volby rozhodnou o mnohém, ale s tím největším úkolem nám jejich výsledek určitě nepomůže,” píše deník Rzeczpospolita, “jak zchladit emoce a zarovnat všechny příkopy, které jsme kvůli volbám v posledních týdnech vykopali.”