I senioři bez domova jsou pořád senioři

Jedním z mála přístřeší lidí bez domova jsou nízkoprahová denní centra sociálních služeb. Ta však kvůli preventivním opatřením ohledně koronaviru omezují provoz, a navíc jim chybějí jim ochranné pomůcky. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí celkem žije v Česku bez domova zhruba 24 tisíc lidí, nejvíc v Moravskoslezském kraji, Praze a Jihomoravském kraji. Všechny dotázané sociální služby potvrzují, že u žádného z klientů zatím nebyla zjištěna přítomnost koronaviru. Zároveň však podle nich lidé bez domova nejsou skupinou, kterou by se stát aktuálně příliš zabýval. Přesto chtějí své služby držet, co to půjde.

„Většina lidí se v současné situaci snaží ostatních stranit a zašít se ve svém prostoru. Pro lidi bez domova ale existují jen dvě možnosti, buď zůstat venku nebo využít některého ze zařízení sociálních služeb,“ konstatuje Jitka Modlitbová, ředitelka jednoho z center sociálních služeb pražské Armády Spásy.

Přísnější režim

Holešovické Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše, kterému Modlitbová šéfuje, provozuje také jedno z tzv. nízkoprahových denních center, kde lidé bez přístřeší mohou provést alespoň základní hygienu, uvařit si čaj nebo si dát polévku. „Ale i ve chvíli, kdy konečně máte střechu nad hlavou, pořád sdílíte prostor s větším množstvím lidí,“ popisuje Modlitbová. S ohledem na aktuální dění tak i mezi lidmi bez domova panuje strach. „Mají informace, tak jako je máme my všichni,“ popisuje atmosféru ředitelka.

Aby v centru dokázali vyhovět novým nařízením a hygienickým standardům zavedeným kvůli šíření koronaviru, snížili kapacitu prostoru tak, aby mezi sebou lidé měli doporučované odstupy, a měří jim teplotu. Místo běžného provozu, kdy v centru přes den najednou mohlo pobývat až sedmdesát lidí, se počet snížil na třicet. Po třech hodinách se pak musejí vystřídat, prostory se vydezinfikují a na řadu mohou přijít další lidé v nouzi.

Od pátečního rána ale musí v centru zavést ještě přísnější režim. Pod jednou střechou zde totiž provozují i noclehárnu a azylový dům. Kapacita azylového domu 108 lůžek je téměř zaplněná a každý večer se naplní i noclehárna. Od pátku bude v nepřetržitém provozu, ovšem nocleh nově poskytne pouze třiceti potřebným; ti se přes den přesunou do denního centra, kde přečkají den, večer pak půjdou zpět. Přednost mají lidé starší a nemocní. A tyto změny začínají vyvolávat konflikty s personálem i mezi potřebnými navzájem.

„Když lidem řekneme, že nemůžou dovnitř, shlukují se venku, protože nemají kam jinam jít, a my jim nejsme schopni nijak pomoci,“ vysvětluje situaci ředitelka s tím, že se lidé cítí ohroženi právem. Kvůli sdružování se vystavují většímu riziku nákazy, potenciálnímu postihu ze strany policie i negativní reakcím veřejnosti. Aby potřebám klientů vyhověli aspoň částečně, přes poledne sem bude moci přijít další třicítka lidí -  alespoň rychle naobědvat a provést hygienu. Některé centra přitom začali vydávat stravu pouze ven.

Jak vyplývá z informaci ministerstva práce a sociálních věcí, vládní nařízení o omezení volného pohybu osob momentálně nemá vliv na poskytování sociálních služeb, které lidi bez domova podporují. Zatímco týdenní stacionáře, centra denních služeb a některé služby pro mládež a seniory musí být již od minulé středy zavřené, noclehárny, nízkoprahová denní centra a azylové domy by měly zůstat přístupné. Ale jak již bylo zmíněno, změna se dotkne provozu nocleháren, kde ministerstvo doporučuje zavedení jejich nepřetržitého provozu.

Sociální zařízení zároveň - stejně jako další instituce - trápí nedostatek ochranných pomůcek. Ty jsou nyní primárně určeny pro zdravotníky - a co se týče sociálních služeb, pravděpodobně budou mít přednost ty pečující o seniory. Přitom jejich klienty podle ředitelky tvoří často lidé v seniorském věku, přičemž někteří trpí závažnými diagnózami jako diabetes, HIV nebo mají pohybová omezení. „Riziková skupina je tady opravdu velká a my nemáme k dispozici téměř žádné ochranné prostředky,“ říká ředitelka s tím, že i senioři bez domova jsou pořád senioři.

Nepostradatelný příjem

Roušky, které se Armádě Spásy podaří sehnat, putují přednostně k zaměstnancům. Pomoc přichází od veřejnosti a známých, kteří roušky šijí doma svépomocí, a Modlitbová potvrzuje, že solidarita mezi lidmi funguje. Zároveň kvituje akci Radnice Prahy 7, která vyzvala k výrobě roušek dobrovolníky. Armáda Spásy se na veřejnost se stejnou prosbou obrátila na svém Facebooku. Na oficiální dodávku ochranných pomůcek v Centru sociálních služeb B. Bureše čekají, i když magistrátu poskytli informace, jaké pomůcky a v jakém počtu potřebují. Modlitbová se proto rozhodla oslovit i chráněnou dílnu, která Armádě Spásy větší počet roušek již dodala. Do šití roušek se nakonec pustili i sami zaměstnanci ve spolupráci s klienty.

„Nechceme zavřít ani nemůžeme, potřebujeme se o klienty postarat a poskytnout jim podporu,“ říká ředitelka. Nově se však snaží o to, aby lidé z azylového domu vycházeli minimálně - nebo vůbec. Roušky ale budou potřebovat ti, kteří musí vyrazit k doktorovi nebo na úřad.

Denní centra v Praze, Brně a Pardubicích nechala otevřená i nezisková organizace Nový prostor. Lidem bez domova nabízí zejména pozici kamelota stejnojmenného časopisu a jako výdělek část zisku z prodeje. Přestože prodej tiskovin zakázán nebyl, ředitelka organizace Dagmar Kocmánková říká, že policie některé prodejce oslovila s tím, že na daném místě nemají co dělat. Většina jich ale v prodeji na přidělených místech pokračuje, znamená to pro ně nepostradatelný příjem. „Naše organizace by ostatně nemusela existovat, pokud by všichni měli dostatek financí a finanční rezervu,“ dodává Kocmánková. Nový prostor se tak prodejcům rovněž snaží zajistit aspoň ochranné pomůcky, které budou nyní povinností.

Se stejnou situací se potýkají sociální služby Charity Ostrava. V Charitní domě sv. Benedikta Labre museli zavést totožná opatření jako v pražské Armádě Spásy. „Naše služby nyní budeme poskytovat ve třech časových blocích,“ říká vedoucí tamního střediska Ivo Křížka s tím, že při běžném provozu byli klienti zvyklí trávit pohromadě klidně i šest hodin, přičemž denně se jednalo o zhruba šedesát lidí.

Velký stres

Na otázku, jak se klienti centra se změnami vyrovnávají, odpovídá, že situace je příliš čerstvá. Každopádně o současném dění informovaní jsou. Někteří mladší klienti mají vlastní mobil a informace si ve skupině předávají navzájem, tudíž v pondělí věděli o celostátní karanténě i o uzavřených obcích na Olomoucku. Netušili však o omezeném provozu Úřadů práce, které nyní fungují pouze prostřednictvím podatelen. Uživatele centra přitom považuje za rizikovou skupinou, jelikož kvůli životu na ulici mají sníženou imunitu, chronická onemocnění, poruchy osobnosti a závislosti.

Kvůli nedostatku ochranných pomůcek ale v Ostravě museli omezit terénní sociální práci. „Terénní pracovníci se budou s lidmi ve vyloučených lokalitách snažit spíše kontaktovat na dálku,“ vysvětluje mluvčí Charity Ostrava Dalibor Kraut. Vzdálený kontakt bude možný právě díky tomu, že někteří klienti mají mobil. Omezení bude platit do doby, než bude mít charita aspoň nějaké ochranné pomůcky.

Pražská Armáda Spásy se naopak rozhodla pokračovat v terénním programu v běžném režimu, ač je pozice terénních pracovníků podle Modlitbové v současnosti nesnadná - často se dostávají do squatů a přístřešků, kde není ani tekoucí voda. „Ani si neumím představit, jak to musí být psychicky náročné,“ dodává.

Pracovníci v terénu pomáhají lidem z ulice navracet se do běžného života. S klienty se snaží udržovat dlouhodobý kontakt, pomáhají jim také s vyřizováním osobních dokladů nebo zprostředkováním zdravotnické služby. A především je motivují, aby začali užívat i jiné sociální služby, jakými jsou právě nízkoprahová denní centra. „Jak se informace o aktuálním dění šíří mezi klienty, atmosféra není dobrá, všichni jsou vyděšení,“ komentuje situaci Modlitbová shodně s ostravskými kolegy – a dodává, že i za normálních okolností představuje život na ulici veliký stres.

Autorka je spolupracovnicí redakce