Češi na Zélandu: Okamžitě práci a bydlení kvůli koronaviru, nebo drahým letem domů

„Jediná možnost, jak se dostat ze Zélandu zpátky do Česka, cenově vycházela na 150 tisíc korun a nepřicházela v úvahu,“ říká Robin Remeš. Na Nový Zéland přijel za prací a nyní spoléhá na pomoc českého státu. Od středeční půlnoci totiž v zemi začal platit čtvrtý stupeň pohotovosti. Ačkoliv zde počet nakažených koronavirem přesáhl prozatím jen dvě stovky, opatření jsou podobná těm, jaká v současnosti kvůli pandemii koronaviru zavádějí vlády po celém světě.

Preferovaná je práce z domova, zavírají se divadla, kina, restaurace i kavárny, otevřeno zůstává pouze to nejnutnější – tedy především obchody s potravinami. Novozélandská premiérka Jacinda Adern razantní opatření považuje za nezbytná, byť by se při zmíněném počtu nakažených mohla zdát přehnaná. Jejich součástí je to, že Novozélanďané by se měli minimálně po dobu čtyř týdnů izolovat od okolí - a pro Čechy jako Robin Remeš to znamenalo velký problém.

Na Nový Zéland totiž vyrážejí na working holiday, pracovní dovolenou. Pro dvanáct set lidí z Česka se každoročně otevírá možnost získat do země tzv. pracovně prázdninové vízum; to jim umožňuje trávit čas střídavě cestováním a prací, obvykle v cestovním ruchu, na farmách nebo sadech. A v pondělí, kdy byl vyhlášen čtvrtý stupeň pohotovosti s nutností někde zakotvit, tak pro ně začal závod s časem.

„Velká část lidí žije v autě, což jim umožňuje se pohodlně přesouvat za prací. Ale řada z nich zrovna byla v cestovatelské fázi, takže narychlo museli začít hledat ubytování a práci, aby dokázali přečkat ty čtyři týdny izolace,“ vysvětluje do telefonu potíže krajanů Lukáš Nápravník, jeden ze zakladatelů portálu CZECHKiwis, který zprostředkovává Čechům na Zélandu aktuální zprávy a poradenství.

Informace sice byly poměrně nejasné, protože vláda primárně řešila opatření pro Novozélanďany. Nicméně jisté bylo to nejzásadnější: že cizincům zbývalo v pondělí jen osmačtyřicet hodin na to, aby si na měsíc sehnali trvalé místo. S uzavřením většiny podniků se markantně ztenčila možnost získat práci, přitom je potřeba mít kvůli ubytování víc peněz na „dražší život“. Možnosti dnes skýtají především tzv. essential services, tedy práce v supermarketech, na farmách a sadech.

Pokud by člověk přesto chtěl zůstat v autě, musel by mít vůz plně vybavený včetně sprchy a záchodu. „Komerční kempy nicméně začaly postupně nabízet, že pokud se více lidí sjede svými auty mohou používat společné prostory a fungovat spolu jako izolovaná jednotka,“ dokresluje situaci Nápravník.

Praha se snaží repatriaci Čechů v nesnázích řešit, ale finální výsledky jednání stále nejsou známé. Stejně tak se neví, kolik lidí by byl stát schopen do Česka přepravit a zda by byl schopen uspokojit zájem. Podle zpráv z místa každopádně čím dál víc lidí přichází o práci a marně hledají další. Komerční lety jsou sice k dispozici, ale jejich cena rapidně stoupla a zdaleka ne všichni si to mohou dovolit – stejně jako Robin Remeš.

Jsem šťastlivec

Když ho zastihla zpráva o přechodu země do čtvrtého stupně pohotovosti, měl jen dva týdny před původně plánovaným odletem domů. Zrovna pracoval na farmě nedaleko vesničky Bombay na Severním ostrově, kde chovají zdomácnělé lamy alpaky. Jenže  zároveň zjistil, že jeho letenka na 30. březen s přestupem v Číně je už šest týdnů zrušená, Nový Zéland totiž už před časem zakázal veškeré lety do Číny.  Zaměstnavatelka mu chtěla pomoci zajistit let ještě před středeční půlnocí, ale stál by zmíněných 150 tisíc korun.

Na farmě Alpacally Ever After mu tak alespoň nabídli, aby zůstal, jak dlouho bude potřeba; pracuje tu za bydlení a stravu. „Když jsem se přidal do různých facebookových skupin zjistil jsem, že jsem šťastlivec: mám střechu nad hlavou a jídlo,“ vysvětluje svou situaci v písemném rozhovoru přes sociální sítě. Podobně jako další Češi se zapsal do registračního systému DROZD patřícího pod české ministerstvo zahraničí a zkontaktoval český konzulát v Sydney, což je i doporučený postup českého ministerstva zahraničí. V současnosti mu podle jeho slov nezbývá nic jiného než spoléhat, že Česká republika vyšle pro své občany na Nový Zéland speciální let.

A není sám. Spousta lidí si myslela že ony čtyři týdny nějak vydrží, ale mít jen osmačtyřicet hodin na hledání práce a bydlení se ukázalo poměrně drastické, popisuje Nápravník. Pokud by se objevila možnost přepravy zprostředkovaná českým ministerstvem, mnozí lidé by ji tak podle něj využili. Český úřad již takto vyslal speciální lety do Vietnamu, Egypta či na Filipíny - a organizuje také autobusovou dopravu pro návrat Čechů z Evropy.

O „státním“ návratu Čechů z Nového Zélandu a Austrálie se už jedná. Ve středu o něm ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) hovořil se zástupci Slovenska, Rakouska a Maďarska. Výsledek však prozatím není známý. Nicméně po jednání ministr řekl ČT24, že by repatriace Čechů z Nového Zélandu a Austrálie měla být připravena koncem týdne. Že přitom české ministerstvo zahraničních věcí jedná nad rámec povinností, potvrzuje Milan Lipský z Katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy. „Úmluva o konzulátních stycích totiž říká, že stát může poskytovat pomoc, ale explicitně to neznamená, že má povinnost repatriovat své občany zpátky a zajistit jim lety.“

Generální konzulka v Sydney Hana Flanderová už na Facebooku založila skupinu – Pomoc Čechům a Slovákům v Austrálii a na Novém Zélandu, kde lidé bez možnosti návratu domů mohou připsat své údaje do sdíleného dokumentu. Zatím však žádá o trpělivost, technické parametry letu a mezipřistání jsou stále ve fázi jednání.  Nápravník říká, že když měl možnost nahlédnout do tabulek seskupujících údaje o lidech, kteří potřebují dopravit domů, bylo jich tam asi stovka; v současnosti to podle něj může být i několik stovek.

„To co, konzulát v Sydney pro komunitu dělá, je každopádně neuvěřitelné, jsme v každodenním kontaktu. Poskytli nám takto i informace o výjimečné možnosti přestupu v Austrálii, díky čemuž nakonec mohla řada lidí odletět,“ chválí si spolupráci CZECHKiwis.

Klid na pláži

Stále je sice možnost sehnat letenky do Evropy přímo, ale jejich cena raketově stoupla. Normální taxa se dřív pohybovala okolo 1100 novozélandských dolarů – dnes třeba let z Nového Zélandu do Mnichova může stát i třináct tisíc dolarů. Aerolinky Qatar Airways, které jako jedny z posledních zajišťují let z novozélandského Aucklandu do Evropy, založily program We will get you home (Dostaneme vás domů). Probíhají sice jednání o navýšení kapacit pro následující týdny a lidé většinou dostanou slevu, přesto si let zdaleka nemůže dovolit každý. Už proto, že někteří z nich na Zéland nepřicestovali s velkým obnosem.

„Lety jsou stále k dispozici, problém je, že na ně lidi nemají peníze nebo se bojí, že budou zrušené, a mohli by tak přijít i o další finance,“ potvrzuje Marek Mitana z Christchurch, největšího města novozélandského Jižního ostrova. V zemi střídavě cestuje a pracuje víc než rok. Sám měl odlétat z Aucklandu přes Katar do Prahy příští úterý, na let čekal u svých českých přátel, ale ve čtvrtek se dozvěděl, že je také zrušen. Pokud se mu nepodaří rychle sehnat nové letenky, bude se nakonec muset také spolehnout na státní let.

Narychlo odletět se rozhodl i Jakub Čermák se svou partnerkou. Původně měli v plánu pracovat a studovat jazykovou školu. Usadili se ve městě Queenstown, populárním centru cestovního ruchu, což ale v současné situaci znamená, že je téměř nemožné najít si zde práci. „Nakonec nám bohužel zkrachoval i záložní plán práce na vinici a přesun na Severní ostrov jsme taky vyhodnotili jako nesmysl,“ říká Čermák s tím, že by to znamenalo jen další nejistotu. Proto si nakonec pořídili letenky od zmíněných Qatar Airways a za necelé tři týdny by měli letět zpět do Evropy.

CZECHKiwis nemají absolutní přehled, nicméně říkají, že se na ně doposud neobrátil nikdo naprosto bezradný a v totální nouzi. Češi na Zélandu se totiž o možnostech práce a bydlení v kempech navzájem upozorňují na několika facebookových skupinách. „Česká komunita na Zélandu v tomto směru funguje bezvadně, spíše nám chodí zprávy od rodičů, kteří mají potomka na druhém konci světa a nemají o něm zprávu,“ dodávají. Důvodem je ale i to, že na Zélandu není dostatečně pokrytá síť, navíc kvůli vyhlášení čtvrtého stupně pohotovosti zavřely i McDonaldy nebo knihovny a s nimi možnost dobít si telefon.

Novozélanďané – zdá se –  problémy s nařízeními ohledně koronaviru nemají a neřeší. „Co vím, situace tady spíše připomíná dění v Česku několik týdnů nazpět, lidí jako by se to netýkalo,“ popisuje Marek Mitana. Ve čtvrtek ráno, první den čtvrtého stupně pohotovosti, se byl podívat na pláži nedaleko domova. „Vypadalo to tam, jako by se nic nedělo, lidé se tu shlukují a vůbec to neřeší, o povinném nošení roušek ani nemluvě.“

Autorka je spolupracovnicí redakce