Auta s peřinami, fronty u benzínek a dým na obzoru. Ukrajinci míří do bezpečí

Silnice ze Záporoží do Lvova je dlouhá devět set kilometrů. Vede z jihovýchodního průmyslového centra do metropole západní Ukrajiny, pár kilometrů od polských hranic. Táhne se monotónní, mírně zvlněnou krajinou, v první polovině takřka pustinou. Velká města začne protínat až na západě. Je to jedna z nejdůležitějších silnic, které Ukrajinu z východu na západ protínají. Většinou má dobrý povrch bez děr. Ve čtvrtek ráno, kdy začala ruská invaze, se daly do pohybu desítky tisíc lidí. A jedou i tudy.

Někde je tak silnice ucpaná a dvacet minut se stojí. Není stavěná na takový počet řidičů a aut, navíc nervózních – u velkých křižovatek, hrbolatých železničních přejezdů nebo míst, kde silnice nepřežila v dobrém stavu zimu, se tvoří kolony. Ale překvapivě rychle se zase rozjedou a někde jede vozidlo po pusté silnici.

Kde pusto není, jsou benzinové pumpy. Ke každé, malé i velké, se táhne dlouhá a pomalu se sunoucí fronta. Jistotu plné nádrže chce leckdo, proto už některé společnosti omezují množství litrů, které můžou řidiči načerpat. Ani to je ale výrazně neznervózňuje. Staré lady i nové terénní vozy spořádaně stojí ve frontách a čekají na svých pět minut u stojanu.

Že se dali lidé do pohybu, je vlastně znát jen na malých detailech. Některá auta mají kufr plný halabala nacpaných peřin. Mnohahodinová cesta přes celou Ukrajinu není úplně jednoduchý podnik, do kterého by se lidé běžně pouštěli. Stojí tu auta s uvařeným motorem nebo píchlou gumou. S posádkou, kde malé dítě nevydrželo hodiny v sedačce a potřebuje uklidnit. Nebo si řidička či řidič potřebují zakouřit či celá posádka odskočit do příkopu na malou potřebu. Takových unavených či nešťastných poutníků je krajnice plná.

Jednou za pár desítek kilometrů se na obzoru zvedne černý had dýmu. Ruská vojska v přípravě invaze útočila leckde a silnice tato místa míjí často zblízka. Občas je sleduje pár zvědavců, ale daleko častěji auta prostě jedou – dál na západ, kde je o něco bezpečněji, jak doufají. Anebo rovnou za hranice Unie – kde jim žádné nebezpečí nehrozí, jak doufají nejenom oni, ale i jejich šokovaní sousedé.