Literatura je normální práce

„Venku se fotit nechci, zčervenal by mně nos,“ řekne Petra Soukupová (1982) redakčnímu fotografovi s nádechem lehkého pobavení v hlase, za nímž se však skrývá jasně vyřčené stanovisko. Což přesně odpovídá narativní formě její prozaické prvotiny K moři (recenze Respekt 1/2008). Scénář, který napsala na motivy vlastní knihy, obdržel nejvyšší ocenění v druhém ročníku scenáristické soutěže Nadace Barrandov&RWE.

Vyjma dne narození v České Lípě žije v Praze. Hlavní město opustila na delší dobu jen jednou, a to na půl roku, kdy po studiu gymnázia zamířila na filozofickou fakultu v Brně. Tam měla v plánu absolvovat obor česká literatura-historie. „Brno mně k srdci moc nepřirostlo, ale o odchodu ze školy především rozhodlo rozčarování z rozporu mezi gymnaziální představou o zvoleném studiu a následnou realitou. Zkrátka jsem se netrefila,“ vysvětluje svůj brzký návrat domů a přijetí na FAMU, kde nyní posledním ročníkem završuje studium scenáristiky.

„Chtěla jsem se naučit psát, protože jsem věděla, že k tomu nějaké nadání a schopnost mám.“ Autorka – na její věk nebývale vyzrálé – knihy K moři o rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti nějaké komunikace ve světě poznamenaném emocemi a egoismem to tvrdí zcela přirozeně, bez náznaku…