Existují proroctví, kterým člověk nechce věřit, přesto se tak trochu obává, že jsou pravdivá. Jedno takové vyslovuje americký autor sci-fi příběhů Kim Stanley Robinson v povídce Průzkum kaňonu fosilií:
Vytáhla z kapsy skafandru půl tuctu lávových pelet, které si schovala, a zadívala se na ně. Prudce a s hořkostí je odhodila a ony odpluly do rezavé suti. Nikdy se nenajdou pozůstatky marsovského života; nikdo je nikdy nenajde. Každá žilka v ní věděla, že je to pravda. Všechny ty takzvané objevy, všichni ti Marťané v jejích knihách, to všechno je jenom obyčejná projekce, nic víc. Lidé chtěli mít Marťany, to bylo všechno. Ale ti neexistují a nikdy neexistovali, žádní stavitelé kanálů, žádní stožárovití tvorové střílející paprsky žáru z očí, žádné třpytivé ještěrky ani sarančata, … žádný lišejník schopný generovat nebezpečná elektrická pole, vůbec žádný lišejník, žádní mikrobi v půdě, žádné mikrobakterie v regolitu, žádné stromatolity, žádné nanobakterie hluboko ve skalním podloží…
Všechno jenom sny. Mars je mrtvá planeta. Eileen rozhrnula nohou mrazem vyschlou půdu a vlhkýma očima pozorovala, jak se jí narůžovělý písek sesypává z boty. Všude mrtvo. To je její domov. Mrtvý Mars. Dokonce ani mrtvý ne, neboť to slovo předpokládá život a umírání. Prostě… nic. Rudá prázdnota.
Ukáže se teď, že Eileen je v této povídce přece jen příliš pesimistická? Nevíme, jestli zatím utajovaný objev NASA „otřese Zemí“, rozhodně jí však otřásla už samotná slova Johna Grotzingera, vědeckého šéfa mise sondy Curiosity, kterými minulý týden naznačil, že se na Marsu našlo něco převratného: cosi, co se promítne se do učebnic historie.
Dnes už víme trochu víc. Sonda zřejmě na Marsu zaznamenala přítomnost organických látek. Zdá se, že jde pouze o jednoduché molekuly, což není žádným překvapením. Na Mars se tyto látky dostávají s meteority a je spíš udivující, že se nenašly už dřív (někteří vědci se domnívají, že je objevily už v 70. letech sondy Viking, většina to však zpochybňuje). V učebnicích dějepisu by se o takovém objevu možná psalo, ale jen jako o důkazu, že na Marsu mohlo kdysi existovat vhodné prostředí pro vznik života. To už ale beztak v podstatě víme.
Kdyby se ale našly složité organické molekuly, produkty metabolismu živých tvorů, byla by to „jiná káva“. Povrch Marsu je značně nehostinný a dopadá na něj silné kosmické záření. Organické látky tu nevydrží miliadry let, takže by to byl silný náznak, že život na Marsu existoval relativně nedávno. Nebo dokonce…
Počkejme ale raději na příští týden, kdy se vědci z NASA chystají objev zveřejnit. A zatím máme pro čtenáře, kteří mají rádi sci-fi, následující kviz: většina prvků v řetězu Eileeniných úvah o Marťanech je zřejmě odkazem na konkrétní literární, filmový či komiksový příběh: třeba stožárovití tvorové jsou patrně narážkou na Wellsovu Válku světů. Poznají čtenáři některé další odkazy? Výčet, v předchozí pasáži zkrácený, pokračuje:
… žádní inteligentní rejnoci, žádní andělé a žádní ďáblové, žádná čtyřruká rasa bojující v modrých džunglích, žádný žíznivý vyzáblý lid s velkou hlavou, žádné snědé krásky s trnkovýma očima umírající touhou po spermatu pozemšťanů, žádní moudří Ťuílové potulující se pouští, žádní telepati se zlatou kůží a zlatýma očima, žádná rasa měňavců – žádné pokřivené zrcadlo z domu smíchu. Neexistují žádné zřícené paláce z nepálených cihel, žádné zámky ve vyschlých oázách, žádná tajemná skalní obydlí nacpaná věcmi jako muzeum, žádné hologramové věže čekající na to, až budou moci dohnat lidi k šílenství, žádné složité systémy kanálů se zdymadly zasypanými pískem, ba ani jediný kanál; neexistovaly ani žádné mechy, které by se létě rozrůstaly pod ustupujícími polárními čepičkami, ani žádná králíkům podobná zvířátka žijící hluboko pod zemí, žádné plastové bytosti připomínající větrné mlýny …
Autor Zkumavky uspěl jen v několika málo případech; snad proto, že je příslušníkem generace, která v dětství neměla přístup k západní sci-fi. A Marťany J.M. Trosky či Arkadije a Borise Strugackých zřejmě zase nezná Kim Stanley Robinson.
Budou čtenáři této rubriky úspěšnější a napíšou autorovi těchto řádek i ostatním čtenářům názvy a autory příběhů?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
