Velká špionážní hra

To loňské zářijové ráno začalo pro Hermana Simma (61) jako obvykle. Před svojí luxusní rezidencí nedaleko estonského hlavního města nasedl do služební limuzíny a mířil na ministerstvo vnitra, kde pracoval jako koordinátor výměny supertajných dat a informací mezi centrálou NATO a Estonskem. Do kanceláře ale ten den už nedorazil. Při výstupu z automobilu ho v centru Tallinu zatkla speciální jednotka estonské policie pro podezření ze špionáže pro Moskvu. Policie se na Simmovu stopu dostala poté, co prověřovala původ jeho podezřele rozsáhlého majetku (velkého domu a luxusních automobilů).

Detektivové přišli na to, že Simm si na něj nikdy nemohl našetřit, a protože jim nedokázal srozumitelně vysvětlit, jak k němu přišel, nasadili na něj odposlechy a sledování. Právě to policisty dovedlo k nečekanému objevu. Zjistili, že Simm se stýká s vysoce postavenými důstojníky ruské rozvědky SVR a za vysoké dolarové provize jim předává citlivé informace Aliance – o systému plánované americké protiraketové obrany v Česku a Polsku nebo o chystané strategii NATO na obranu Pobaltí před případnou ruskou agresí (dohromady šlo o tři tisíce různých dokumentů a dat). Na operaci společně s Estonci od začátku spolupracovala i centrála NATO, která už delší dobu měla podezření, že Simm z ní vynáší důležitá data. Indicie pocházely od portugalských tajných služeb, které zaznamenaly jednu schůzku mezi Simmem a zástupci ruské rozvědky.

Rusové Simma naverbovali během jeho letní dovolené v Tunisku v roce 1995. Jako tehdejší šéf estonské policie měl přístup k exkluzivním bezpečnostním informacím, o něž Moskva měla zájem. Zájem pak ještě zesílil poté, co Simm začal pracovat jako vysoký úředník estonského ministerstva vnitra, kde měl na starosti výměnu informací s NATO. Informace Simm vždy předával svým dvěma řídícím důstojníkům Valeriji Zencovovi a Sergeji Jakovlevovi, s nimiž se pravidelně stýkal každé tři měsíce, dohromady v patnácti různých zemích.

Aby Simm odvrátil vysoký trest, který mu v Estonsku za špionáž hrozil, začal brzy po svém zatčení spolupracovat s vyšetřovateli. Snížení trestu mu zařídilo především to, že kromě přiznání před detektivy promluvil i o rozsáhlé síti ruských špionů, kteří působí v různých aliančních zemích. Následná operace NATO vedla k vypovězení několika agentů ze zemí NATO. Jejím zatím posledním viditelným krokem je i vyhoštění dvou špionů ze zdejší ruské ambasády.

Oba vypovězení muži patřili podle dostupných informací ke špionům ruské rozvědky a na zdejší ruské ambasádě pracovali jako zástupci vojenského přidělence. O jejich vypovězení rozhodovali na konci letošního dubna tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a jeho kolegyně z rezortu obrany Vlasta Parkanová. Informace, které jim o špionáži obou mužů předložily tajné služby, byly prý natolik závažné, že rozhodnutí vyhostit je padlo během několika minut.

Celý článek najdete v Respektu 35/09