Síť s drzými obrázky

Zvláště lidé střední a starší generace, kteří pokládají písemnou formu projevu za ušlechtilý způsob vyjadřování, pociťují s nelibostí, že na internetu kvůli anonymitě nepanuje zrovna nejzdvořilejší komunikace. V poslední době už ale nejde jen o slovní hrubost. Na síti se čím dál častěji množí drzé obrázky. Jsou neuctivé a nemají slitování, nelze jim však upřít, že mnohdy vydají za tisíc slov. Jako když během hodiny po zatčení Davida Ratha začal na síti kolovat obrázek krabice plné peněz. „IKEA krabice na víno Råthla“ stálo pod ní a nekorektní to bylo k hejtmanovi, k nábytkářské firmě i ke světu obecně.

Rychlost, s níž v internetových diskusích přibývají reakce, roztáčí spirálu stále zkratkovitějšího vyjadřování. A kde nestačí slova, nastupují právě obrázky. Kdo jim nerozumí, má smůlu. A zasvěcení, kteří rozumějí, tuto internetovou poťouchlost o to více milují. Jejich používání přestává být nahodilé a postupně se dokonce standardizuje. Je namístě označit to za nový trend.

Google is your friend

Až donedávna se komentáře a poznámky vyjadřovaly hlavně pomocí zkratek. Ty nejčastěji používané jako OMG, WTF, LOL, ROFL, IMHO, BTW, ASAP, RTFM či XOXO už dnes nedělají problém snad ani těm, kdo moc neumějí anglicky. A pokud ano, pak GIYF – neboli Google is your friend čili Když už nerozumíte, tak si to vygooglujte. V češtině jich vzniklo podstatně méně, frekventovanější jsou snad jen WTZ (wo tom žádná) a NTKV (no, ty krávo!).

Vyšší formou jsou tzv. smajlíky a emotikony známé z chatovacích programů. Dají se rovněž „vyvolat“ na obrazovce pomocí písmen a slov – zejména ty neoficiální či „tajné“ – nebo je stačí vybrat z menu. Právě v emotikonech můžeme spatřovat návrat k obrázkovým písmům, kde znak připomíná reálný objekt – ať už je to půllitr anebo palec nahoru. Většinou ovšem pouze dokreslují psaný text; naznačují, jak vážně někdo myslí svůj psaný projev. Nedají se ani kombinovat do smysluplných významových řetězců. Momentální vrchol představuje třeba možnost seřadit ve Skypu za sebe emotikon muže vystrkujícího holý zadek (mooning) a za něj vložit maskovaného ninju provádějícího výkop, čímž se docílí sdělení, že je potřeba někoho nakopat do jisté části těla.

Zde už emotikony skoro vytvářejí animované obrázky a tím se dostáváme k nejnovějšímu evolučnímu kroku, jak si spolu zhuštěně vyměňujeme informace. Jsou to tzv. memy – obrázky i animace, nejčastěji rozpohybované ve formátu gif. Zachycují nějakou životní situaci či zprávu, nebo reakci na ni. Když byl Barack Obama zachycen, jak svěsil koutky „do rohlíku“, stala se tato momentka použitelnou pro kohokoli, kdo chtěl vyjádřit mnohoznačný pocit mezi zklamáním, naštváním, závistí a uznáním.

Někdy si memy vystačí samy o sobě, jindy bývají doplněny i lapidárním textovým komentářem (u Obamy se ustálil popisek Not Bad – Není to špatný). Mem může mít podobu jednoho obrázku či komiksového pásu – proslulým se stal třeba dvouobrázkový výjev, kdy se nejprve nějaký člověk či zvíře mračí nebo tváří zaskočeně a pak se směje, doplněný jednoduchým komentářem At First I Was Like – But Then – I lol’d (Nejprve jsem vypadal takhle – ale potom – jsem se smál).