Horké chvilky seniorů

A tenhle znáte? Přijde dědeček do nevěstince a na recepci nesměle požaduje společnici na večer. Bordelmamá potáhne s úsměvem z cigarety a nakloní se přes pult, až se jí výstřih napne k prasknutí. „Ale dědo,“ říká zvýšeným hlasem zákazníkovi do ucha. „Tohle už máte přece za sebou!“ Staříkovi se rozzáří oči. „Vážně? A co jsem dlužen?“

Starý – a dnes již poněkud nekorektní – vtip si pohrává s představou, jakou má o sexualitě seniorů většina mladších ročníků. Soulož starých lidí nám připadá jako něco nepříliš uskutečnitelného, mírně komického, případně rovnou nevábného. Naše vnímání dědečků a babiček je tradičně asexuální – spojujeme si je s moudrostí, nadhledem, případně nerudností, ale milostné touhy jim přiznáváme neochotně. „Dovedete si představit, jak babička Boženy Němcové na Starém bělidle po nocích masturbuje?“ dává příklad známý sexuolog Petr Weiss. „Pro většinu lidí taková představa není moc pohodlná. Ale přitom je pravděpodobné, že ta paní masturbovala – bylo jí padesát tři a žila bez partnera.“

Povzdechem nad tím, že se sex v pokročilém věku tabuizuje, začíná dnes snad každý článek i odborná studie. Jednu z příčin vidí psychologové v tom, že dětem se oškliví představa soulože rodičů, což má v jejich vývoji ochrannou funkci. Naše dětské já je ochotné předchozím generacím tolerovat reprodukční důvody, ale milostné hrátky pro potěšení už mnohem méně.

Vytěsňování sexuality seniorů ovšem není až tak přirozené, jak by se mohlo zdát. Jedna srovnávací studie provedená dvěma americkými psychology v osmdesátých letech zkoumala tohle téma ve 106 různých tradičních kulturách a zjistila, že vnímání erotiky ve stáří se odvíjí od společenských stereotypů.

V případě západní civilizace sehrálo svou roli to, že muži se v konzervativnějších časech na sexualitu žen dívali s nedůvěrou – a zejména v případě zralých žen po přechodu, u nichž už nešlo „nemístnou“ touhu omlouvat voláním po mateřství.

„Staří lidé se dodnes za svoje sexuální potřeby často stydí,“ vysvětluje důsledky Petr Weiss. O jejich milostném životě se tak až do devadesátých let minulého století prakticky nemluvilo, vědecky se zkoumal jen málo a většina lidí žila v domnění, že nejspíš ani neexistuje.

Časy se ale mění. Populace stárne, život se prodlužuje a dnešní penzisté jsou zdravější, vitálnější a také sebevědomější než jejich předci. Vnímají finále života jako období, kdy mají konečně čas na sebe. Chtějí si ho užít a někdy v něm i navazovat nové vztahy. Na Západě se navíc do domovů důchodců pomalu stěhuje generace narozená po válce, která zastává v oblasti erotiky velmi svobodomyslné názory.

V Česku má sexuální revoluce seniorů trochu zpoždění. Zdejší dědové a babičky prožili většinu života v totalitě a jejich postoje se mění pomaleji. „Větší změny očekávám, až zestárne generace žen, která se emancipovala po revoluci,“ myslí si Weiss. Trend u nás zatím chybí, nicméně osvěžující příklady stáří na západní způsob najdeme už dnes.

O milostném životě starých lidí čtete v novém Respektu 38/2014, který vychází v pondělí 15. září (digitálně je nové číslo dostupné již v neděli po poledni pro čtečky Amazon Kindle nebo iPad/iPhone a v audioverzi).