Nechoď Vašku s pány na led aneb jak dějepisáři narazili

Pokud ministerstvo školství opravdu potvrdí konec projektu inovace výuky dějin, který je známý pod názvem Dějepis+, nejde o banalitu, ale trapnou prohru aktuální politické reprezentace, která si zlepšení výuky dějin dala přímo do programového prohlášení. Tam se v položce Kvalita vzdělávání píše: Zaměříme se na podporu občanského vzdělávání, etické výchovy, finanční i mediální gramotnosti a kritického myšlení. Promění se výuka dějin 20. století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus.

Jaká je realita? Skupina devatenácti dějepisářů, kteří byli na částečné úvazky zaměstnáni v oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů a pracovali často také jako spolupracovníci a lektoři projektu D+, na konci června odešla po konfliktu s vedením Ústavu. Ten se dnes distancuje od jejich práce včetně učebnice moderních dějin, kterou připravili. Jen s lehkou nadsázkou lze konstatovat, že konflikt vznikl proto, že podle vedení lidé z oddělení vzdělávání neříkají dostatečně jednoznačně, že komunismus byl zlý a zkažený od prvního do posledního okamžiku a basta fidli. V tomto směru se nepřipouští žádné otázky a pochybnosti.

Ale basta fidli není argument; tak by asi práce učitele historie vypadat neměla. Fakt, že hlavní kvalita učebnice, která už je dostupná i veřejnosti, spočívá v tom, že nutí žáky nad totalitními praktikami přemýšlet, klást si otázky a vyhýbat se zavedeným myšlenkovým schématům, v šumu diskuse přehlušily hlasy, které mají pocit, že to či ono období (například i holocaust) je zlehčováno a relativizováno.

Způsob, jakým se vedení ústavu dnes o bývalých pracovnících vyjadřuje, připomíná normalizační slovník, jen s opačným ideovým znaménkem. Citace z týden staré tiskové zprávy: Pokud je cílem kohokoliv obhajovat komunistický režim a popisovat ho pohledem komunistů či přenášet vinu za nacistické zločiny na Čechy, považujeme takový přístup za ahistorický a v žádném případě není možné, aby jako spolupracující a za obsah odpovědná instituce figuroval Ústav pro studium totalitních režimů.

A teď to vypadá, že fakticky skončí i projekt Dějepis+, který si před téměř třemi lety objednali sami pracovníci ministerstva. Účastní se ho 360 základních a středních škol a je v pedagogické komunitě považován za vzorový příklad inovace vyučování. Tedy přesněji, ministerstvo tvrdí, že projekt bude uzavřen podle plánu k poslednímu září a pak se bude vyhodnocovat. Další rok práce, s nímž se ještě nedávno počítalo, už financován nebude a zkušenosti z projektu se využijí při reformě kurikula. Jenže proměna kurikula je projekt, který uváznul v písku - a ví to všichni zúčastnění včetně ministra školství. Takže přeloženo to znamená, že se pravděpodobně nestane nic. V lepším případě jsme za těch čtyřicet proinvestovaných milionů popostrčili pár desítek učitelů dějepisu a připravili metodické materiály, které (povinnou skartaci na pokyn ÚSTR nepředpokládáme) budou v jejich kabinetech k dispozici.

Je to obtížně pochopitelné vzhledem k tomu, že máme v tuto chvíli soudného ministra školství a totéž platí i o kruhu jeho spolupracovníků a náměstků. Takže by tento krok opravdu žádal jasnější vysvětlení, než je gumová tisková zpráva. Ministr by měl jasně říct, jestli si i on myslí, že Dějepis+ a s ním spojená učebnice zlehčují a relativizují totalitu. Pak by se jeho zkušenosti nikam přenášet neměly. Nebo naopak: že právě způsob, jakým se v tomto projektu historie zkoumá, a to na základě často nečekaných pohledů a dobových materiálů, je něco, co ministerstvo podporuje a do čeho chce i v dalších letech investovat. Nemastný neslaný způsob, jak projekt zaříznout bez jasného vyjádření a nejspíš proto, že by byl nákladný, je nejhorší z možných řešení.

A ještě jedno nemilé zjištění. Spoléhat v inovacích ve vzdělávání na stát se ukazuje jako krajně rizikové. Vlivné a úspěšné projekty, jako jsou například Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Heuréka, Respektovat a být respektován, Začít spolu nebo Pomáháme školám k úspěchu mají soukromé donory. Díky nim mohly pracovat dlouhodobě a opravdu něco v našich školách proměnit. Je smutné, pokud Dějepis+ poslouží jako příklad, že ani tentokrát se nevyplatilo chodit s pány a státem na led. Komunita respektovaných učitelů historie si polámala nohy opravdu důkladně.  

Autor je dramaturg a scenárista, spolupracovník Informačního centra o vzdělávání EDUin

Stanoviska spolupracovníků projektu Dějepis+ najdete na stránkách Dějepis pod tlakem, protinázory na stránkách ÚSTR.