Zemřel fotograf, který nehrál podle pravidel 

V pojetí své práce měl jasno. „Jsem nejhorší reklamní fotograf na světě. Ostatní hledají konsenzus, ale ten mě nezajímá. Dělám to, co si myslím, že bych dělat měl. Mám svůj vnitřní hlas, který ke mně neustále promlouvá,“ popisoval Oliviero Toscani v roce 2013 časopisu Dazed, co je pro něj při tvorbě důležité. „Abyste byli opravdu kreativní, musíte prožívat hlubokou vnitřní nejistotu. Protože čím si vlastně můžete být jistí? Jistá je jen smrt, všechno ostatní je volitelné. Takže já pracuji s tím, co je volitelné.“

Italský fotograf, který zemřel 13. ledna ve věku 82 let, prošel mnoha disciplínami, ale největší proslulost mu zajistily provokativní reklamní kampaně pro oděvní značku Benetton. V průběhu osmdesátých a devadesátých let Toscani zcela změnil pravidla toho, co a jak se v rámci komerční propagace smí a nesmí. A to dost podvratným způsobem: „Pochopil jsem, že reklamní odvětví je to nejbohatší a nejmocnější médium současnosti,“ vysvětloval v roce 1991 v rozhovoru pro The New York Times. „Cítím se tudíž odpovědný využít toho víc než jen k tomu, abych hlásal: Máme pěkný svetr.“

Toscani, který začínal v šedesátých letech jako reportér okouzlený humanistickým poselstvím poválečné fotografie, se během téměř dvacetiletého angažmá v Benettonu začal k reklamě stavět nikoli jen jako reklamní fotograf, ale především jako novinář-fotožurnalista, kterým původně také byl. Billboardy nebo celostránkové inzeráty se mu staly prostorem pro šíření protirasistického poselství stejně jako pro upozorňování veřejnosti na epidemii HIV, kterou se tehdejší konzervativní vlády ve Velké Británii či Spojených státech snažily bagatelizovat a zavíraly před ní oči.