Být součást kmene. Mít film na velkém festivalu znamená pro mladé tvůrce úlevu, vizitku i otevřené dveře

Na právě probíhajícím festivalu v Berlíně má premiéru v soutěži krátkých filmů i první snímek výtvarnice a studentky pražské UMPRUM Julie Černé Kámen Osudu. Pokračuje tak trend z posledních let, kdy se snímky mladých českých režisérů a režisérek dostávají na velké přehlídky od Berlína přes Locarno po Cannes. Co pro ně a jejich další kariéru uvedení na těchto přehlídkách vlastně znamená? Odpovědi nabízí anketa mezi autory a autorkami animovaných i hraných filmů s festivalovou zkušeností.  

Adam Koloman Rybanský (Kdyby radši hořelo/Berlinale): Po festivalových zkušenostech s mými krátkými studentskými filmy jsem měl trochu představu, jak moji poetiku a humor vnímají v zahraničí a že to přes lokálnost příběhů mezi diváky může rezonovat. Takže od začátku psaní Kdyby radši hořelo jsem v koutku duše věřil, že by i můj debut mohl mít festivalový život. Ale o velkém festivalu jsem spíš jen nesměle snil. Bylo mi jasné, že se to nestane jen tak, že je za tím spousty práce už před realizací, a my nic takového nepodnikali. Soustředili jsme se hlavně na zdárné dokončení filmu, protože jsme měli strasti s financováním, covidovými opatřeními a tuhou zimou během lednového natáčení velikonočního jara. Takže pro nás byl v první řadě největší úspěch, že film vůbec vznikl. Festivaly jsme dopředu moc neřešili. Sešlo se to ale tak, že první pokus přihlášení filmu vyšel právě na Berlinale. Podali jsme přihlášku, s níž nám pomohlo České filmové centrum a Markéta Šantrochová. Berlinale nás pak napínalo až do půlky ledna – tedy pár týdnů před začátkem festivalu.