Když se Robbie stal šimpanzem

Skoro každý film věnovaný životu velké hudební hvězdy líčí podobný příběh nenaplněných očekávání spojených se slávou. Na začátku bývají naděje, že popularita bude lékem na všechna zranění, na konci přichází tvrdé zjištění, že obdiv publika žádný osobní problém nevyřeší. Takových filmů je opravdu mnoho, pouze v jednom však hraje hlavní roli počítačově generovaný šimpanz.

Většina nedávných životopisných snímků dala hercům vyhledávanou příležitost proměnit se ve svůj předobraz: Rami Malek jako Freddie Mercury v Bohemian Rhapsody, Taron Egerton coby Elton John v Rocketmanovi či Timothée Chalamet v čerstvém Bob Dylan: Úplně neznámý. Režisér Michael Gracey se na rozdíl od nich ve filmu Better Man rozhodl jít jinou cestou. Dějově se sice jedná o mnohokrát vyprávěný příběh dítěte z prostých poměrů, které si zpěvem vydobude slávu, ale ne štěstí. Ale tím, že Gracey natočil film o Robbiem Williamsovi bez konkrétní podoby Robbieho Williamse, paradoxně vytvořil jeho nejvěrnější portrét.

„Přiznejme si to, životopisný film o Robbiem Williamsovi bez šimpanze by byl mnohem méně přitažlivý nebo zajímavý,“ prohlásil sám úspěšný showman v prosincovém profilu pro The Guardian. To je sice pravda, ale jen částečně. Šimpanz pohybující se mezi lidmi funguje po celou dobu více než dvouhodinového snímku rovněž jako mnohoznačný symbol. A v jeden okamžik to na plátně přímo akcentuje, když během skupinové terapie začne řešit své problémy a prohlásí, že se mentálně zastavil v okamžiku, kdy se poprvé proslavil s boy bandem Take That v patnácti letech. „Jsem zakrnělý. Jsem nevyvinutý,“ říká v dojemné scéně.