Na Labi je nejlíp za posledních několik set let

Sedíme spolu v Praze pár metrů od Vltavy. Jak se vlastně stalo, že ačkoli je tahle řeka na soutoku s Labem delší, a jak jsem díky vaší knize zjistil, i vodnatější, přesto jí od Mělníku říkáme Labe?

Jan Šícha: Obvykle se to svádí na Kelty, oni dobře znali Labe na severu a méně věděli o Vltavě na jihu. Je to, myslím, do značné míry kulturní a emocionální záležitost než věc geografů, kteří se do toho začali míchat až od 19. století.

Vy jste se narodil v Ústí nad Labem, vy v Kolíně, jímž Labe protéká. To byl hlavní důvod, proč jste se rozhodli vytvořit společnou knížku Labe. Příběh řeky?

J. Š.: Hlavní důvod byl, že mě oslovil majitel nakladatelství Labyrint Joachim Dvořák, abych napsal knížku o Labi. A já jsem mu řekl, že ji velmi rád napíšu, ale už mám svou grafičku. Už předtím jsme spolu udělali knížku o malíři Janu Knapovi a tenhle velmi přísný výtvarník o paní Puncmannové řekl, že je to neobyčejně pečlivá umělkyně a že na jeho věci už nemá sahat nikdo jiný. Když někdo jeho formátu řekne něco podobného, tak se toho držím.