Herec, který povýšil obyčejnost na genialitu

Když se bude dnešní mladší publikum dívat na nejslavnější film herce Gena Hackmana Francouzská spojka, možná nemusí hned na první pohled pochopit, v čem spočívalo jeho výjimečné umění. Děj čtyřiapadesát let staré akční kriminálky režiséra Williama Friedkina (dva roky poté se proslavil hororem Vymítač ďábla) se dá shrnout do dvou vět. Dialogy by se při troše dobré vůle vměstnaly na dvě normostrany. A kultovní honička policejního pontiaku ženoucího se Brooklynem za uneseným vlakem nadzemky dnes ze židle zvedne málokoho: v roce 1971 byla pochopitelně natočená bez digitálních triků, čili se při ní ve finále místo aut létajících vzduchem vlastně jen promáčkne pár plechů.

Hackman dostal za průlomovou hlavní roli detektiva Jimmyho „Pepka“ Doyla prvního ze svých dvou Oscarů. Agenturní zprávy to sice neuvedly – je ale pravděpodobné, že tyhle dvě zlaté sošky stály nedaleko Hackmanova těla i ve středu 26. února, kdy byl necelý měsíc po pětadevadesátých narozeninách nalezen ve svém domě v Santa Fe mrtvý společně s manželkou Betsy Arakawa (podrobnosti o důvodu smrti ještě nebyly v době uzávěrky Respektu známy).

Byl to zvláštní konec a zvláštní byla i jeho kariéra. Filmový Pepek a obecně ani jeho další postavy neoplývaly neodolatelným šarmem, jaký dokázal do svých rolí přenést jeho vrstevník „The King of Cool“ Steve McQueen, který jako policajt auto proháněl už tři roky před Francouzskou spojkou v další legendární kriminálce Bullittův případ. Z Hackmanových postav nešel dechberoucí respekt jako z civilů beroucích do vlastních rukou spravedlnost, jak to uměl jeho další generační souputník Charles Bronson minimálně od Přání smrti z roku 1974. Hackman nebyl ani ideálem mužnosti bez kompromisů, jakou v roce 1971 přenesl na plátna kin Clint Eastwood v Drsném Harrym. Přesto se stal umanutý polda Pepek spolu se svým představitelem na desítky let filmovou ikonou a navždy redefinoval žánr drsné krimi.