České váhání v éře Trumpa 

Od invaze Ruska na Ukrajinu uplynuly právě tři roky a český premiér se z pražské Kramářovy vily obrací k občanům s mimořádným poselstvím. Okolnosti výstupu jsou známé a Petr Fiala je shrnuje v jedné větě. „Mezinárodní řád prochází největší změnou od pádu komunismu.“ Projev si jako obvykle formuloval sám a debat o jeho podobě se účastnil jen jeho nejbližší tým. O tom, že premiér půjde cestou projevu, bylo téměř jasno ve čtvrtek. Ve hře byl původně víkend, ale fakt, že výročí invaze provázela mimořádná a chaotická „geopolitická“ aktivita, nakonec rozhodl, že počkají. Finální rozhodnutí padlo až v pondělí. Premiér si dával načas i proto, že chtěl kromě shrnutí událostí přijít s ideou, jak na novou situaci ve světě reagovat. V projevu zmínil tři možnosti za Česko: zvýšit závazek výdajů na obranu ze dvou na tři procenta HDP, využít zisky ze zmrazeného ruského majetku na území EU k finanční podpoře Ukrajiny a využít fond obnovy, kde leží 93 miliard eur k financování evropského zbrojení a rozvoje kritické infrastruktury. Jde o cíle, na kterých se znalci situace u stolu víceméně shodnou. Realita je však alarmující: jejich naplnění je zatím hodně daleko. A v těžkotonážní Evropské unii to platí dvojnásob.

Bude to stačit? 

Tři procenta HDP na obranu nejsou novinkou minulého pondělka. Ve veřejném prostoru se o nich debatuje už několik týdnů a stejně tak o nich debatuje i vláda. Premiér teď pouze tento cíl oficiálně posvětil. Dlouhodobým aliančním závazkem byla doposud dvě procenta, Česko za ním dlouho zaostávalo, a i když se Fialův kabinet k jeho reálnému plnění před třemi lety naplno přihlásil, závazek se možná povede splnit až v letošním roce. V realitě mu odpovídá zhruba 160 miliard korun ročně – a plán přidat zmíněné procento by znamenal zhruba 240 miliard. Ministr financí Zbyněk Stanjura k tomu doplňuje, že podle jeho představy by v příštím roce měly být výdaje kolem 2,2 procenta HDP a během následujících „tří až čtyř let“ by měl rozpočet aspirovat na výdaje mezi 3–3,5 procenta HDP, tedy v dnešních cenách 240–300 miliard korun. 

Jak toho lze dosáhnout? „Jako způsob financování těchto výdajů navrhujeme výrazné omezení výdajů na dekarbonizaci a jejich přesun do oblasti obrany,“ odpovídá ministerstvo s tím, že další peníze by mohly přitéct také ze zdrojů Evropské unie. Bližší informace z architektů českého státního rozpočtu nyní zřejmě nedostaneme, a to ani třeba jen v podobě příkladů, jaké ústupky v oblasti dekarbonizace by mohly Česku teoreticky přinést desítky miliard nutných pro navýšení balíku peněz pro obranu země. 

Pro tuto chvíli se zjevně musíme smířit s konstatováním, že mimo „omezení dekarbonizace“ by novou éru zbrojení měly teoreticky financovat peníze ze zdrojů EU. Je však jasné, že tomu budou předcházet dlouhá vyjednávání unijních lídrů a jejich výsledek lze jen těžko předvídat. Jak už bylo naznačeno, premiér v projevu připomněl, že ve fondu pro obnovu členských zemí po pandemii zbylo nevyčerpaných 93 miliard eur a že se nabízí tuto částku využít. Jako poslední zdroj uvedl zmrazený ruský majetek po celé Evropě.

Právě otázka, odkud mají „nové“ peníze na obranu pocházet, je přitom zcela klíčová. Státní kasa je totiž už od dob covidové pandemie výrazně napjatá. Výdaje rostly zejména na důchody, zdravotnictví, obsluhu státního dluhu – a právě na obranu. Stát navíc přišel o zhruba 100 miliard ročně kvůli zrušení superhrubé mzdy, zvýšení výdajů a snížení příjmů vyústilo v několikasetmiliardové schodky, které se od té doby daří snižovat jen velmi pozvolna. Investice do obrany ve výši několik desítek miliard by tak zřejmě znamenaly smířit se s tím, že vysoké schodky jen tak nezmizí.

Úvahy premiéra i ministra financí jsou teprve v zárodku, k dispozici nemáme ani hrubé návrhy, ale spíše směr, jakým by se mělo Česko ubírat. Druhá rovina otázky je, jestli i načrtnuté navýšení odpovídá naléhavosti změn v geopolitickém světě, který bude zjevně státům přisuzovat důležitost na základě jejich vojenských kapacit. 

„Obávám se, že v předvolebním období se ničeho než vágního slibu zavazujícího až následující vládu a relativně omezeného navýšení obranných výdajů nedočkáme,“ hodnotí situaci odborník na bezpečnostní studia Vojtěch Bahenský působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Navýšení na tři procenta HDP během tří až čtyř let přitom považuje vzhledem k situaci za „velmi málo ambiciózní“.

Nejde jen o navýšení prostředků jako takových, ale také o závod s časem. Bahenský upozorňuje, že není problém vybrat cíl investic, jelikož vnitřní dluhy v české obraně vnímá v řadě případů, důležité ale podle něj je si uvědomit, že stejně jako u postavení dálnice, i v případě nalití peněz do armády nějaký čas trvá, než se to projeví.