Filozofická fakulta, rok poté: „Na to, co jsme zažili, žádný návod nebyl“

Je temné odpoledne, konec listopadu 2024 a před pražskou filozofickou fakultou před chvílí zabrzdilo několik blikajících policejních aut. V budově se dle hlášení zaměstnanců pohyboval muž, který se podle policistů „choval nestandardně a mluvil o střelbě“. Školou procházejí muži zákona a kontrolují jednotlivé místnosti. Přítomné je i vedení fakulty a také hrstka posledních studentů, kterým za chvíli začíná víkend, během nějž se v kalendáři objeví prosinec. A jen o trochu dále roční výročí tragédie, která změnila filozofickou fakultu, ale nejen ji.

„My s tím žijeme,“ shrnuje páteční odpoledne proděkan Martin Pehal. „Vědomí, že se to stalo, v komunitě zůstává, lidé si to uvědomují a někdy se prostě stanou incidenty, které to zpřítomní. Tak jako dneska,“ popisuje. Proděkan Pehal spoluvytvářel proces obnovy fakulty, věnuje se rituálům a jejich roli v psychice člověka, je autorem konceptu Tichého místa ve čtvrtém patře hlavní budovy, kde došlo k největšímu neštěstí, i dalších rituálů truchlení.

Filozofická fakulta čítá se studenty, pedagogy a dalšími zaměstnanci či občasnými návštěvníky přednášek a jiných programů skoro deset tisíc lidí. Škola tak stála před nelehkým úkolem: kromě péče o přímé oběti střelby se pokusit „léčit“ komunitu o velikosti menšího okresního města. Co se během uplynulého roku naučila?