Je podzimní odpoledne, usedám na své místo v „kanceláři na kolejích“. Během návratu ze služební cesty hodlám vyřídit e-maily, které se mi nakupily v průběhu dne. Čeká mě ale nemilé překvapení v podobě nefunkčního internetového připojení. Aspoň si napíšu pár poznámek off-line. Zítra mě, kromě pracovních povinností, čeká oslava narozenin.
Teda, 44. To už je pořádnej věk, běží mi hlavou. Ještě musím vydržet čtyři roky a dožiju se toho, co mamka… Či tu budu do devadesáti po vzoru pratety? Kdoví? Budu žít taky pořád ve stejném domě, obklopena rodinou a malými dětmi?
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/4a4d220f-e9d8-4c00-871f-f605c2017a8a.jpeg?width=1920&height=600&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/346d208b-db3f-4735-8aae-a35cff633dcb.jpeg?width=3840&height=651&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
Nakonec notebook zavírám a otevírám Respekt, který mi nabídla posádka vlaku. Zaujme mě reportáž paní reportérky Svobodové o situaci ohledně domova pro seniory v Horní Lidči. Při pročítání argumentů místních občanů proti stavbě zařízení v blízkosti školy se mi chce nahlas smát – a po chvíli zase brečet.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu