Rektorka AVU skončila jako Ivan Bartoš

Minulý týden rezignovala na svou funkci rektorka pražské Akademie výtvarných umění Maria Topolčanská. U řady lidí to pochopitelně vyvolalo otázku, nakolik to souvisí s letní peticí, pod kterou se podepsalo přes dva tisíce lidí z umělecké scény a která volala po rektorčině odstoupení. Ačkoli zdejší nejprestižnější umělecká škola vliv petice na konec Topolčanské jasně vyloučila, veřejným prostorem se dál nesou hlasy, které petentům gratulují, že dosáhli svého cíle. Tak si v tom zkusme udělat pořádek.

Petice viní AVU pod Topolčanskou v úhrnu z toho, že místo aby lidi učila vytvářet umění, dělá z nich aktivisty, kteří pak v galeriích šíří jakési „krátkodeché ideologie“, jež podle signatářů mají být „poplatné době“, čili to má nejspíš souviset s klimatem a genderem. Nic takového se však na škole neděje, stačilo si letos zajít na přehlídku diplomových prací, kde si člověk naopak říkal, že by větší akcent na současná palčivá témata, jež za nás jednou bude muset řešit právě dnešní mladá generace, nebyl vůbec na škodu. Petice zároveň Topolčanskou obvinila, že dává příliš velkou moc akademickému senátu, ve kterém prý mají studenti a studentky silnější slovo než profesoři a profesorky. Byl to ale přitom tento senát, jehož tlaku teď rektorka ustoupila, a než stihl podat návrh na její odvolání, sama odstoupila.

Důvodem rezignace nebyl nějaký aktivismus, ale špatná komunikace se zbytkem školy. Topolčanské se od roku 2022, kdy na ni nastoupila, podařilo několik zásadních věcí, za všechny zmiňme především mimořádně povedenou integrací uměleckých talentů z Ukrajiny, kteří v Česku díky AVU našli azyl.