Jak se v Česku dělá literární bestseller 

Při hledání odpovědi na otázku z titulku tohoto textu se nemůžeme vyhnout Brnu. Konkrétně ulici Radlas v městské části Zábrdovice. Dlouho zde sídlily textilky, teď tu mají sklady chemické firmy a v jedné z bývalých továrních hal najdeme také nakladatelství Host. Před šesti lety si nechalo první patro cihlové budovy přestavět architektem Svatoplukem Sládečkem na své sídlo, které tvoří sestava kanceláří rozdělená dřevěnými příčkami s knihovnami naplněnými produkcí Hostu. Je z čeho vybírat: nakladatelství aktuálně vydává zhruba 160 titulů s obratem kolem 150 milionů korun ročně a jeho potenciál hned za dveřmi naznačují skleněné ceny a papírové certifikáty s nápisy „Cena čtenářů“, „Kniha roku“ nebo právě „Český bestseller“.

Když spolumajitel a dlouhodobý šéfredaktor Hostu Miroslav Balaštík firmu zakládal, šlo o docela komorní podnik. Host byla původně samizdatová literární revue, kterou koncem osmdesátých let založil chartista Dušan Skála. Po revoluci se z ní stal respektovaný literární časopis, v jehož redakci seděl i vystudovaný bohemista Balaštík spolu se spolužákem z filozofické fakulty Tomášem Reichelem. V roce 1995 se rozhodli zavedenou značku od Skály koupit a o gründerských časech našeho nakladatelského kapitalismu vypovídá fakt, že ji od něj získali za lahev whisky.

Začínajícím podnikatelům bylo pětadvacet, vedle časopisu se rozhodli vydávat i knížky a jejich produkci zpočátku tvořila poezie kamarádů Petra Čichoně, Petra Hrušky nebo J. H. Krchovského. Host sídlil v jedné místnosti Berglerovy vily (v Brně se jí neřekne jinak než Muzejka) v centru města. „Bylo tam jen umyvadlo, záchody byly v jiném patře a bylo to hodně průchozí, abych tak řekl,“ usmívá se při vzpomínce na začátky Miroslav Balaštík a naznačuje, že to byla divoká éra plná večírků a přespávání spřízněných autorů přímo v redakci.

Přes básníka Hrušku se brněnský Host seznámil s dalším ostravským bardem Janem Balabánem. „V roce 1998 jsme vydali jeho Prázdniny. Ty povídky se mi hrozně líbily. A to jsem tehdy ještě prózu moc nečetl. Skoro každý pátek jsem pak za ním a za Petrem jezdil do Ostravy, kde jsme se s takovou jejich uměleckou partou scházeli v Bzenecké a u Pavouka,“ usmívá se znovu Balaštík, pro kterého byl objev Balabána prvním zlomem v éře nakladatelství, jež mu v roce 2004 vydalo další povídkovou knihu Možná že odcházíme.

Už na ní se ukázalo, na co zdejší čtenářky a čtenáři dodnes slyší. Byla to totiž první próza, která se v Hostu trefila do společenské nálady. Česko zrovna procházelo obdobím deziluze, pro něž se vžil termín „blbá nálada“. Zdaleka ne každý si už vystačil s oslněním z možnosti živit se ve svobodných poměrech, čím chtěl, zakladatelská porevoluční generace dospěla do středního věku se starostmi s placením hypoték a nastupující mladá neměla zdaleka takové možnosti jako její předchůdkyně. Dočasně bezpečný svět se navíc po vlnách teroristických útoků znovu polarizoval, napětí stoupalo a přesně tenhle stav prožívali a trefně komentovali Balabánovi křehcí hrdinové. Byla to kniha ze současnosti, na kterou se u nás takzvaně „čekalo“.

Publikace se stala v anketě Lidových novin Knihou roku, Balabán za ni dostal Magnesii Literu za prózu, o nakladatelství Host se najednou hodně mluvilo – a díky tomu začalo konečně vydělávat. Balabánovy knihy se prodalo za pouhý rok 10 tisíc výtisků a tím se stala vůbec prvním bestsellerem v historii Hostu. V tuzemských poměrech se za magickou hranici pro tento termín považuje právě toto číslo.

Na dobové poměry to zas taková sláva nebyla. Knižnímu trhu v české próze dominoval Michal Viewegh, kterého shodou okolností vydávalo také brněnské nakladatelství: Petrov majitele Martina Reinera Pluháčka. Vieweghovy odpočinkové hity typu Báječná léta pod psa nebo Účastníci zájezdu se standardně v prodejích dostávaly nad 100 tisíc kusů. Viewegh navíc dokázal víceméně jednou za dva roky odevzdat další knihu a i těch méně úspěšných se neprodalo míň než 50 tisíc. Host zpočátku neměl ambici stát se podobně produktivním podnikem, navíc se neorientoval na humoristickou prózu. Ale jak šel čas, majitelé (k Balaštíkovi a Reichelovi se přidal básník a redaktor Martin Stöhr) zakládali rodiny a dosavadní systém, kdy provoz nakladatelství visel prakticky jen na grantech, přestal vyhovovat.

„Dlouho jsme neplatili honoráře, já jsem žil hlavně z příjmu z výuky na filozofické fakultě a celé nakladatelství jsme dělali my tři na koleně. Jenže přibývaly rukopisy, které jsme chtěli vydat, a taky jsme chtěli růst a nebyla jiná cesta než se profesionalizovat,“ vzpomíná na přelom Miroslav Balaštík, který potvrzuje, že už před dvaceti lety platilo to co dnes: ačkoli můžete být v kultuře ze své práce sebevíc nadšení, nájem z toho nezaplatíte. Pro nakladatelství bylo ideální najít nějaké podobně čtenářsky atraktivní jméno jako Viewegh. Prostor k rozvoji mu ale paradoxně umožnilo založení vysoce intelektuální edice Strukturalistická knihovna řízené kritikem Jiřím Trávníčkem a teoretikem Miroslavem Červenkou. Host na ni dostal od ministerstva kultury víceletý grant a tenhle existenční polštář využil k další expanzi. Její zdroj k překvapení mnohých našel na severu Evropy.

Když se ukázalo, že v Česku zatím žádný nový Viewegh neroste, Host se rozhodl koupit ve Švédsku práva na vycházející hvězdu skandinávské krimi Stiega Larssona. Ten byl sice už pár let po smrti, z jeho napínavé trilogie o novináři Mikaelu Blomkvistovi se ale post mortem stal světový hit, a když v roce 2008 vyšel v Hostu česky úvodní díl Muži, kteří nenávidí ženy, prodalo se ho přes 200 tisíc výtisků. Nakladatelství to rázem vydělalo několik prvních milionů. Balaštík a Reichel se rozhodli úspěšné vlny využít: plně se profesionalizovali, a zatímco první se od té doby věnuje uměleckému provozu v čele s hledáním nových jmen, druhý má jako ředitel na starosti ekonomickou stránku věci.

Následovala logická otázka: kde v Česku najít někoho podobného, jako byl ve Švédsku Larsson? Těch objevů bylo nakonec tolik, že se jim dnes s nadsázkou v knižní branži říká „hostovská škola“. Šlo to ale ztuha, a ne vždy se ve svém hledání nakladatelství dokázalo trefit.