Polibek od nosorožce: americký viceprezident nám vzkázal, že jsme nuly
Když se v politice míchá soukromé s veřejným, nevěstí to nic dobrého
Bylo nebylo. Robert Fico jel na soukromou, neoficiální cestu do Moskvy. Obhlédnout Lenina v mauzoleu, projít se po Rudém náměstí. A potkal tam – asi někde ve frontě na pomeranče – Vladimira Putina. Když se už potkali, rovnou tři hodinky podebatovali o geopolitice. Čistě soukromě, samozřejmě.
Za sedmero horami a sedmero údolími, před jedenácti lety. Skupina rekreantů z chladného Ruska se rozhodla, že stráví nějaký čas na slunečném Krymu. Na pláži se nudili, sbírat mušle se nedá donekonečna. A tak se se zbraní v ruce zapojili do okupace poloostrova. Uhodli jste: činili tak z vlastní, soukromé iniciativy.


V zemi, kde se voda sype a písek teče. Andrej Danko olízne špičku pera a napíše otevřený dopis. Vlastně až příliš otevřený dopis. To, co by mělo zůstat v soukromí, si najednou mohou přečíst všichni.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu