Nový šílený Max je příběh ženské pomsty i chlapácká groteska
Sága funguje nejlíp ve chvíli, kdy do pustiny překypující brutalitou prosakuje podvratný humor
Australský režisér George Miller před devíti lety předvedl, co nikdo nečekal. Po třech dekádách vdechnul opusem Šílený Max: Zběsilá cesta nový život postapokalyptickému světu svého bojovníka silnic, jehož si vymyslel coby debutant v roce 1979. Během šesti let následovala dvě pokračování se stále hvězdnějším Melem Gibsonem. Ten se záhy vydal za „lepším“ a Miller točil rodinná melodramata a animované tučňáky. „Šílená“ franšíza usnula. V roce 2015 se ale vynořila jako delirický spektákl uhánějící nezadržitelně dopředu.
Miller dostal druhou šanci díky tomu, že studia prosívala archivy a hledala vhodný materiál k recyklaci a resuscitaci. S technologickým pokrokem a slušným rozpočtem v zádech natočil brilantní akční film zabydlený násilnými surovci a fantaskními stroji. Nepřekvapí tak, že pokračování Furiosa: Sága Šíleného Maxe provázelo mezi fanoušky žánru očekávání, jestli zopakuje trashmetalový filmový koncert, který Zběsilou cestu vynesl mezi pět nejlepších filmů uplynulé dekády.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu