Nový šílený Max je příběh ženské pomsty i chlapácká groteska

Australský režisér George Miller před devíti lety předvedl, co nikdo nečekal. Po třech dekádách vdechnul opusem Šílený Max: Zběsilá cesta nový život postapokalyptickému světu svého bojovníka silnic, jehož si vymyslel coby debutant v roce 1979. Během šesti let následovala dvě pokračování se stále hvězdnějším Melem Gibsonem. Ten se záhy vydal za „lepším“ a Miller točil rodinná melodramata a animované tučňáky. „Šílená“ franšíza usnula. V roce 2015 se ale vynořila jako delirický spektákl uhánějící nezadržitelně dopředu.  

Miller dostal druhou šanci díky tomu, že studia prosívala archivy a hledala vhodný materiál k recyklaci a resuscitaci. S technologickým pokrokem a slušným rozpočtem v zádech natočil brilantní akční film zabydlený násilnými surovci a fantaskními stroji. Nepřekvapí tak, že pokračování Furiosa: Sága Šíleného Maxe provázelo mezi fanoušky žánru očekávání, jestli zopakuje trashmetalový filmový koncert, který Zběsilou cestu vynesl mezi pět nejlepších filmů uplynulé dekády.