Dějiny i s nevěstkami

Dobové společenské představy a morálka zásadně ovlivňují náš pohled na historii – a pro málokteré téma to platí tak výrazně jako pro dějiny prostituce, jak dokazuje kniha britské historičky a novinářky Kate Lister Děvky, šlapky, hampejznice. Dalo by se dokonce říct, že nevypráví historii poopravenou, jako spíše zcela neznámou. „Stigma spojené se sexuální prací a sexuálními pracovnicemi nás dlouho zaslepovalo vůči realitě, v níž tyto a mnohé podobné ženy žily,“ píše Lister. A tato realita byla mnohem komplexnější.

Hned jedno z nejstarších dochovaných literárních děl, sumerský Epos o Gilgamešovi, obsahuje příběh o nevěstce. Šamchat svede divocha Enkidua a po „šest dní a sedm nocí“ trvajícím sexu z něj stvoří civilizovaného člověka. Když však v sedmdesátých letech 19. století epos rozluštil a publikoval Brit George Smith, tuto pasáž vynechal. „Smith se prostě nedokázal přimět, aby ji vylíčil,“ píše Lister.  „On a jeho konzervativní současníci se možná nad Šamchat zhrozili, ale je zjevné, že takto být vnímána neměla. Šamchat je vlivná, uznávaná, vládne kouzelnou mocí a možná byla považována i za posvátnou.“

V podobném duchu pak rozkrývá další historická období. Dozvídáme se, že prostituci regulovaly už nejstarší zákony počínaje Chammurapim, a zdaleka ne vždy to byla regulace represivní.  Zjistíme, že anglické středověké bordely v jistém období spravovali církevní představitelé, kterým se odevzdávala část výdělku, že ve velkých městech renesanční Itálie byly prostitutky registrované a platily daně, že v Londýně druhé poloviny 18. století vycházel adresář obsahující adresy, služby a ceny sexuálních pracovnic. Lister píše také o ženách bohatých a politicky vlivných, jejichž bohatství a moc plynuly právě ze sexuálních služeb. O tom, jak koloniální morálka proměnila zvyky a tradice podrobených zemí, kde byl pohled na prodej sexu značně odlišný.