Čeští politici: O našem vztahu rozhodl Fico

Jak má česká vláda jednat s kabinetem Roberta Fica? Tedy s mužem, který vede stát, s nímž má Česká republika společnou minulost a který se pokouší rozložit důležité demokratické instituce a po prezidentské výhře svého spojence Petera Pellegriniho cítí, že k tomu dostal od svých spoluobčanů mandát? V rozhovorech se spřízněnými médii nabízí i jízdní řád – do začátku léta zpacifikovat média a občanskou společnost a na podzim se pustit do politického ovládnutí. Pokud slovenský premiér své sliby naplní, lze očekávat, že přinejmenším za Fialovy vlády nás čeká doslova historická zkouška česko-slovenských vztahů. Politici vládních stran hledají cestu, jak nejlépe ukázat distanc od světa Roberta Fica, a přitom nezničit cenné vazby se sousedy. Současná opozice distanc od Fica neplánuje. Spíše se – alespoň dle svých reakcí – těší, že po příštích sněmovních volbách povede kabinet a české vztahy s Ficem a jeho viděním světa budou vzkvétat.

 Rozumný odstup

Nějaké změny už jsou tady. Český kabinet zrušil v březnu společná vládní jednání, která jsou v politickém a diplomatickém světě příznakem velké vzájemné důvěry, již si Česko a Slovensko projevovaly dlouhá léta. Reagoval tak na Ficovo hodnocení ruské agrese na Ukrajině, jímž se blíží Putinově propagandě. Podle občanské demokratky Evy Decroix, která má ve straně slovo v zahraniční politice, to bylo dobré symbolické gesto. „Ukázali jsme, že v hodnotách jsme se rozešli. Taky si do obývacího pokoje nezvu souseda, se kterým si naprosto nerozumím. Co bychom si tam povídali? Není to nutné,“ říká. Tam by se ale prozatím zastavila. „Slovenská vláda se nám nemusí líbit, ale je to pořád soused, s nímž je potřeba řešit praktické věci.“

Její kolega Alexandr Vondra, europoslanec za ODS a zkušený diplomat, považuje odložení společných jednání vlád za rozumný a logický krok. „Petr Fiala se s Robertem Ficem dvakrát setkal, poprvé na bilaterální návštěvě a podruhé v rámci visegrádského summitu, a dvakrát spolkl ropuchu – poslouchal Ficovy řeči v zásadních otázkách týkajících se Ruska a Ukrajiny, které vidíme zcela odlišně,“ říká Vondra. „Vláda si zcela správně řekla, že není nutné polykat ropuchu třikrát za sebou.“

Blízkost Slovenska zároveň podle Vondry staví Česko v komentování slovenských kulis do trochu jiné role, než mohou mít země vzdálenější. Vztahy se sousedem se udržovat musí, ale při konverzaci mají čeští politici jasně pojmenovat, v čem se se Slovenskem neshodneme. „Něco se dá říct veřejně, něco neveřejně, to už je na diplomatickém odstiňování,“ říká Vondra a dodává, že „sousedství náš vztah definuje“. Vzpomíná, jak před rokem 1989 byla vyjádření sousedů komunistického Československa, Němců nebo Rakušanů, o poznání kulantnější než třeba Holanďanů či Norů, zkrátka proto, že přes hranici bylo občas nutné něco řešit.

A tak je na tom teď Česko se Slovenskem. Stejné diplomatické uvažování se nese i orgány Evropské unie – hledání hranice, dokdy se dá ještě snažit netlačit veřejným „mistrováním“ partnery do kouta a k případnému „zabejčení“, a kdy už je třeba kritiku formulovat veřejně. „Když Viktor Orbán hraje v rozporu s našimi životními zájmy, tam už není proč váhat, je potřeba to dát najevo veřejně. Ale vždycky si musíme klást otázku, jaké následky mohou mít naše počiny, a mít na paměti, že cílem je situaci zlepšit, ne zhoršit,“ říká Vondra.  

Tvrdší postoj