Vzdát se národního hobby

Nikdy jsem si neuvědomila sílu českého systémového alkoholismu víc než při cestování z Kanady nebo USA zpět do ČR. Mám ráda víno, a když je horko, tak i pivo. Když si ale chcete například v Kanadě koupit červené víno třeba k domácímu grilovanému flank steaku s fazolkami, nekoupíte ho po cestě domů v běžném obchodě s potravinami spolu s flank steakem a fazolkami. Nekoupíte ho ani na pumpě, ani ve večerce, nebo dokonce v obchodě s ovocem a zeleninou. Stejně tak ho nedostanete v supermarketu. Dojít pro něj budete muset do specializovaného liquor storu. Nebude to blízko a nebude to nic povznášejícího.

Obchod bude patrně s malými zamřížovanými okny u stropu (není do něj vidět). Pocítíte, že zřejmě děláte něco, co není žádoucí ukazovat. Když se srovnáte s markantně vyššími cenami než v Evropě a vyberete si, můžete jít k pokladně, kde si vyžádají – bez ohledu na věk – váš identifikační doklad. Stejně tak ve stáncích s občerstvením třeba na pláži nedostanete pivo ani žádný jiný alkohol. Můžete si dát limonádu, zmrzlinu, mac and cheese a něco smaženého. Alkohol k odpočinku na veřejnosti patří pouze na pár vybraných místech daných vyhláškou.

Pokud nemáte s alkoholem problém, tak to přejdete. Během času zjistíte, že nedostupnost snižuje váš celkový příjem. Je to minus jedno pivo na procházce a pak zase minus pivo na pláži, na výlet do liquor storu se vám taky už nechce. V restauraci si pochopitelně alkohol objednat můžete, ale chodí se do nich – kromě barů – hlavně jíst. To znamená, že poté, co se najíte a vypijete třeba nealko dolévané zdarma – účel vaší návštěvy byl splněn. Opíjet se na veřejnosti (někde) můžete, ale je to rozhodně mimo úzus. Ve Spojených státech je to podobné, pravidla prodeje se ale liší stát od státu. Zatímco v Kalifornii si víno v supermarketu koupíte, v New Yorku ne.