Ne, fakt nemáme vystaráno

Na velitelském shromáždění v sídle ministerstva obrany jste minulý týden řekl, že „válka v Evropě není nemyslitelná a nestihneme se na ni nachystat, pokud se nebudeme připravovat dlouhodobě už v míru“. Za jak vážné riziko považujete, že se ruská agrese přesune z Ukrajiny do Evropy, včetně Česka?

Vždycky může být nějaký potenciál eskalace, třeba nechtěný. V minulých měsících jsme tady měli střelbu na alianční letoun z ruské strany, která naštěstí dopadla dobře. Měli jsme tu rizikové přelety ruských letadel, také pád rakety na území Aliance. Co podobného se ještě objeví, nelze předvídat, každá jednotlivost na sebe může nabalovat další věci. Svoje slova jsem myslel spíše z dlouhodobého pohledu. Nevíme, jak přesně válka skončí a jaké Rusko z ní vyjde. O čem jsem ale bytostně přesvědčen, je, že pro nás rozhodně nebude v budoucnu bezpečnější, naopak. A bude také méně předvídatelné, agresivnější a podle toho, jak dopadne na bojišti, také třeba frustrovanější, bude mít touhu po pomstě. Podívejte se na jeho rétoriku: jsme ve válce a jsme ve válce se Západem a s NATO. Takže to, co se děje na Ukrajině, Rusko vztahuje vůči nám. 

Je ale riziko přesunutí války k nám reálné? Rusko přece nedobylo ani Kyjev. 

Takhle to lidé často vnímají. Co nám hrozí, když Rusko nesplnilo na Ukrajině své cíle, nedobylo ji? My jako armáda tímhle směrem uvažovat nemůžeme. Při budování obrany se nemůžeme dívat jen na to, že když nás v následujícím měsíci, roce nikdo přímo neatakuje, tak máme vystaráno. Musíme uvažovat v daleko delším horizontu v řádu pěti, deseti, patnácti let. 

Proč je to nutné?

Vy tady nepostavíte protivzdušnou obranu za několik let, nějakou vícevrstvou, efektivní. Vy tady prostě neuděláte další brigádu v krátkém horizontu. Nenaklonujete odborníky, nevylepšíte systém civilní ochrany, když na to máte krátkou dobu. Protivník na to může sázet a časem vás zaskočit. Z mnoha indikátorů lze usuzovat, že hrozby ze strany Ruska je potřeba brát hodně vážně. Proto se musíme připravovat na ty nejhorší scénáře, na větší krizi, než si aktuálně dokážeme představit. Nejde o strašení, ale o zodpovědný přístup. 

S Ruskem ale přímo nesousedíme, to by jeho případný postup vůči nám zbrzdilo, ne?

Na východní hranici EU a NATO nemáme Rusko ani Bělorusko, ale Slovensko a Polsko. Jsme obklopeni spřátelenými zeměmi, to je pravda. To však automaticky negarantuje pohodu, klid a bezpečí. Kdyby se totiž cokoli stalo ze strany Ruska na východním křídle Aliance, tak to okamžitě poznáme i na našem teritoriu. 

Řekl jste také, že kdyby k válce na našem území došlo, „naše zdroje dlouhodobě podfinancované profesionální armády a aktivních záloh by na to rozhodně nestačily“. Znamená to, že vámi vedená armáda by v tuto chvíli sama nedokázala Česko ubránit? 

Bránit se proti Rusku u nás vždycky znamená bránit se jako součást Aliance. To je základní premisa, ze které vychází naše bezpečnostně-obranná strategie. A vždycky, pokud naše armáda bude muset bojovat, tak bude bojovat jako součást NATO. Samozřejmě česká armáda v každém případě udělá maximum a bude pracovat s tím, co má. Prostě nemáme nové obrněnce, pojedeme starými, nemáme další věci, nějak se přizpůsobíme. A ano, omezuje nás podfinancování, nechystali jsme se na velký konflikt. Nebylo to politické zadání, protože se to tu nepřipouštělo. Převládl princip odložené spotřeby, na co nám budou zbraně, na co investovat do obrany, když je mír. Říkalo se, hele, žádný střet není na spadnutí, válka v Evropě je nesmysl. A kdyby tu snad něco nebezpečného bylo, tak zadlouho, na to se přece nachystáme, všechno v pohodě. To je samozřejmě hloupost. Není to totiž, jak vidíme, pravda, navíc na poctivou přípravu jsou potřeba roky. Byla to výmluva, politikům se to nechtělo vysvětlovat veřejnosti, byla to zkrátka vadná myšlenka.

Tohle uvažování se dnes změnilo? 

Jsem přesvědčen, že jsme z toho s Ukrajinou vystřízlivěli, a to je dobře. V minulosti byla armáda budovaná jako expediční, když je někde nějaká krize, pošleme tam jednotku jako součást nějaké širší koalice, ono se to tam pořeší, vojáci se vrátí a tady občanů se to nijak nedotkne. Myslím si, že dneska už většina lidí chápe, že ohrožení může být přímo i u nás doma.

Kolik profesionálních a bojeschopných vojáků byste mohl v případě přímého ohrožení nasadit?

Držíme jednotky v pohotovostních silách, teď máme konkrétně nějaké prvky vyčleněné v silách rychlé reakce NATO, máme nějaké prvky vyčleněné i v silách rychlé reakce EU. V konečném důsledku, kdyby byla válka a docházely zdroje, tak budete posílat, co má ruce a nohy. 

Znamená to, že stát by musel přistoupit k nějaké formě mobilizace lidí a materiálu? 

Máme systém plánů, a nejenom aliančních, máme i nějaké národní plány nebo řekněme předběžné plány, které jsou vytvářeny na různé scénáře. Když jsme si, není to tak dávno, udělali válečnou hru na některé obtížné scénáře, jako je napadení na východním křídle NATO, tak jsme si procházeli, kdo by kam šel, co bychom všechno museli plnit, kdo by co zabezpečoval, kolik zdrojů reálně je. Ukázalo se nám, že by to byl problém, protože kdyby někam vojáci odjeli, musel by někdo zabezpečovat teritorium tady, to obnáší mnoho věcí a fyzických potřeb. A na to by chyběli lidi. 

Jak by v takové chvíli vypadala mobilizace?

Nejde to nyní říct úplně konkrétně, protože přesně nevíme, jak by konflikt přesně probíhal, jak masivní by byly ztráty, jak zásadní by byly bezpečnostní problémy na našem teritoriu. Kdyby profesionálové nestačili, pak je jasné, že by stát musel začít mobilizovat nějaké zdroje, vedle lidí i věcné, nějakou techniku. Není to tak, že bychom tady zavolali mladé lidi a poslali je někam na frontu. Vždycky by v první řadě šly předurčené vojenské jednotky, ty bojové. Potom tu máme aktivní zálohy. Ty máme jednak teritoriální, na ochranu teritoria, a jednak máme i aktivní zálohy u bojových útvarů. Každý má svoje zálohy a snažíme se je budovat tak, aby byly schopny doplňovat reálné bojové jednotky. Teprve pak by začala nějaká výběrová mobilizace, to znamená, že když budou chybět řidiči, ajťáci, piloti nebo jiné profese, budeme je poptávat. Podle toho, jak by byla situace vážná, by se muselo jít případně dál. 

Daň, kterou musíme zaplatit

Kdyby byl Ruskem nebo někým jiným napaden nějaký jiný stát Aliance, přišla by mu česká armáda na pomoc?

Jestli někdo někomu přijde na pomoc, je politické rozhodnutí. My jako vojáci bychom byli s tím, co máme, připraveni. 

V nedávném prezidentském souboji Andrej Babiš na otázku, zda by poslal české vojáky pomoci v případě ohrožení sousednímu Polsku, v první odpovědi reagoval odmítavě. Jak jste to vnímal?

Logicky jsem to nějak vnímal jako každý normální člověk. Nechci se ale pouštět do toho, abych jako náčelník generálního štábu hodnotil předvolební výroky. Jsem přesvědčen, že kdyby to bylo nutné, zafungovali bychom, jak máme. Bytostně věřím, že Česko i jeho politická reprezentace by tak rozhodly. Přes spoustu věcí, které jsme v minulosti zanedbávali, se to snažíme dohnat. A vedle toho máme pud sebezáchovy. NATO je založené na víře postavit se za sebe. Přesně je to popsané v článku 5, tam je to černé na bílém. Každý včetně nás chápe, že je nutné být solidární, jinak by systém selhal. NATO by skončilo. A my bychom se neubránili.

Ptali se vás na vyjádření Andreje Babiše vaši polští kolegové?

Bavili jsme se o tom spíše v nějakém lehčím tónu. Nějaký kandidát to někde prohlásil jako jednotlivec. Mimochodem ani prezident tyhle věci nerozhoduje, to je odpovědnost vlády a parlamentu, to je potřeba si říci. Proto bych ta slova, co padla, nepřeceňoval. 

Kdo může za to, že je česká armáda podfinancovaná a tím pádem i méně obranyschopná?

Problém je, že jsme holt obranu nepovažovali za něco důležitého, takže jsme do toho neinvestovali úsilí, lidi, čas, energii a ani ty peníze. Kdy jste naposledy viděli ve veřejných sdělovacích prostředcích nějakou seriózní strategickou debatu o obraně? A proto si myslím, že je strašně důležité o tom mluvit a snažit se to změnit. V konečném důsledku je to na politicích, ale ti často rozhodují tak, jak cítí, že to po nich chtějí voliči. Informovaní lidé budou chtít do obrany investovat, společnost dá politikům objednávku, nepůjde ji nenaplnit. Chci, aby to už jednou provždy každý začal chápat, aby se vyznal, čemu čelíme, a začal to brát vážně. Je načase mluvit s veřejností férově. A jestli se teď bude chvilku někdo bát, protože o tom nikdo dvacet let nemluvil, no tak se holt bude bát. To je daň, kterou musíme zaplatit.

Politici nepochybně selhali, ale neumožňovali jim to i vojáci? Takhle jako vy většinou ani vaši kolegové roky nemluvili.

Já si nejsem úplně jistý, že vojáci o tom nemluvili. Myslím, že mluvili. Jestli dost jasně a hlasitě, jestli jim byla ochota naslouchat, to se mi těžko posuzuje, ve své pozici jsem pár měsíců. Za sebe mám zkušenost, že se to vše otáčí lepším směrem. 

Vedle vašich veřejných vystoupení, pojmenovávání věcí pravým jménem, co dál pro to děláte?

Na generálním štábu máme zřízenou platformu s prestižními akademiky a lidmi napříč Českou republikou k obranným otázkám. Zveme k nám politiky, mluvíme s nimi o všem, nedávno jsme tu měli senátory. 

Kontrarozvědka BIS v roce 2010 objevila ruského nelegálního špiona Roberta Rachardža, který se zaměřoval na sbírání kompromitujících materiálů o vysokých představitelích armády. Odhalili jste od té doby nějakého špiona ve svých řadách? 

Pokud bych o tom věděl a nebylo to zveřejněné, tak bych to stejně nemohl komentovat.

Odhady západních služeb s jistou nadsázkou říkají, že ve Vídni je více ruských špionů a jejich spolupracovníků než členů metropolitní policie – jak je na tom v tomto ohledu Praha?

Tohle je otázka na zpravodajské služby. Špionáž tu byla, je a bude, zvlášť pokud se dostáváme do fáze, kdy se Rusko vůči nám chová agresivně.

Ke špionáži patří i budování ruské páté kolony v Česku, dezinformace, vše, co nás může oslabit, nakonec jste o hybridní válce napsal knihu. Jak se takovému nebezpečí dá čelit?

Já teď mluvím za armádu. A pokud jde o ni, tak toho se nebojím, že by někdo byl schopen podkopat vůli naší armády takovými aktivitami. Ale nepodceňuji to a chci, aby to nepodceňovaly ani zpravodajské složky armády – ne Vojenské zpravodajství, to mně nepodléhá, ale zpravodajský štáb, který tu mám. Ten se tomu věnuje, a nevím o žádných problémech, kvůli kterým bych nespal. 

Chystá se nákup amerických stíhaček F-35? Teď se i kvůli tomu piluje obranná smlouva s USA a my patříme mezi poslední země NATO, které ji nemají. V čem nám ta obranná smlouva pomůže?

Je důležitá. Američané jsou silný partner, a když budeme spolupracovat s jejich ozbrojenými silami, tak musíme mít dojednané nějaké podmínky, a k tomu se vyjednává ta smlouva. Je to ale v gesci ministerstva, ne v mé a armády. Stejně jako tady nejsem gestor za vlivové podhoubí v České republice a zpravodajské činnosti cizích služeb a tak dále.

Vy dáváte vojenská doporučení. Třeba na stíhačky F-35, které bychom měli výhledově nakoupit. Technický stav české armády je hodně špatný, přitom stroje F-35 jsou velmi sofistikované, vyspělé. Bude armáda vůbec schopna se na F-35 technologicky připravit? Tak, aby stíhačku dokázala využít ve všech jejích schopnostech?

Kdybych si to nemyslel, tak bych to vojenské doporučení nedával. I když politické doporučení, které teprve nákup posvětí, zatím nepadlo. Teď probíhají jednání. F-35 není jenom náhrada nadzvukových strojů. F-35 umí, co dnešní „běžná stíhačka“, ať už je to ochrana vzdušného prostoru nebo i nějaké operace proti pozemním cílům, podpora sil a další věci. Ale kromě toho jde kvalitativně daleko výše. Nerozšiřuje jen schopnosti letectva, ale celé armády. Je v ní systém velení, řízení boje, včetně elektronického, je to zpravodajská platforma a tak dále. Takže to armádu v mnoha oblastech posune dál.

Jak?

Bude jako obrovský transformační driver pro celou armádu. Potřebujeme se digitalizovat, i na bojišti, a potřebujeme se v mnoha věcech transformovat na budoucí válčení. F-35 je zásadní akcelerace transformace armády. Armádu to dostane úplně jinam, včetně spolupráce s dalšími zeměmi NATO, které se do projektu F-35 také odvažují. Předpokládáme, že nám to přinese spoustu řešení a problémů, ale jsem přesvědčen, že stojí za to do toho jít. 

Ve svém velitelském projevu jste se věnoval i technologickým posunům. „Vývoj umělé inteligence pokročil natolik, že tento projev by v současnosti už zvládl napsat jazykový chatbot. A jak jsme se posunuli my? Stíháme tento vývoj? K umělé inteligenci a dalším přelomovým technologiím jsme se ještě ani nedostali, protože nemáme v pořádku ani základní věci,“ uvedl jste. Jak se armáda věnuje umělé inteligenci, jaké programy máte v běhu?

Pořád ještě dotahujeme základní věci, jako je třeba v moderních armádách běžný integrovaný systém pro řízení palby. Pořizujeme nové technologie i v oblasti komunikace, ve velení, řízení, spojení. Budoucí válčení bude do značné míry o tom, kdo bude schopen zpracovat obrovské množství dat efektivněji, rychleji a tím pádem bude rychlejší než protivník. K tomu potřebujeme přelomové technologie, jako jsou autonomní prostředky, kvantové výpočetní systémy a do toho patří i umělá inteligence a technologie. My jsme zřídili poměrně nedávno na generálním štábu takový inovační hub, kde vytipováváme komunitu lidí z každé složky v armádě, která se má zaměřit na trackování přelomových technologií a hledání příležitostí, jak je využít v armádě. Spolupracujeme na tom i s některými akademickými pracovišti. Myslím, že armádní kybernetické síly jsou na hodně dobré úrovni, ale musíme jít dál.

Neakceptujme agresora

Mluví se o nezbytnosti další vojenské pomoci Ukrajině. Ministryně obrany Jana Černochová nám k tomu řekla: „Karel Řehka, když to řeknu nadneseně, prohlédl všechny armádní sklady, aby zjistil, co v naší výbavě je ještě možné postrádat.“ Tak co jste v těch skladech našel?

Ty věci podléhají utajení. 

Stačí, jestli jste tam něco našel?

Samozřejmě, našel. Ukrajině pomáháme, jak nejlépe umíme, protože to je důležité nejenom pro Ukrajinu, ale i pro nás a pro naši obranu. Děláme to od počátku ruské agrese a budeme v tom pokračovat. Zatím máme co dávat. Rozhodnutí o konkrétní pomoci v konečném důsledku není moje, ale jsem podepsaný pod každým kusem, který opouští armádu. Nebyl jsem nikdy nucen, abych dával něco, o čem si myslím, že bychom dávat neměli. Ale vždycky pečlivě se svými lidmi zvažuji, jaké to může mít potenciální dopady na naši obranu. A když doporučuju, aby se dalo, tak to udělám až poté, co mi z té rovnice vyjde, že pro naši obranu je dobře to darovat.

Česko bylo jednou z prvních zemí, která poslala Ukrajině tanky. Němci tam teď posílají tanky Leopard. Zvolený prezident Petr Pavel říká, že si dovede představit, že některý z německých strojů, které mají přijít v nejbližších měsících, by se mohl poslat Ukrajině. Ministryně obrany naopak říká, že by měly zůstat tady. Jaké byste k tomu dával vojenské doporučení? Jaký na to máte expertní názor?

To je hypotetická otázka. Musím znát všechny okolnosti, abych se mohl rozhodnout. Nejenom kolik tanků přijde, ale jak je můžeme využít, jak je mohou v tu chvíli využít Ukrajinci, jestli je zrovna potřebují. Navíc v některých fázích boje není nutné posílat za každou cenu moderní západní techniku, i ta východní tam udělá stejnou, a někdy i lepší práci.

Když se posuneme geograficky, jak vnímáte další možný horký konflikt – mezi Čínou a Tchaj-wanem? Je to reálné riziko?

Napětí v té oblasti neklesá. Fakt je – teď se bavíme o otevřených zdrojích –, že řada renomovaných analytiků se domnívá, že pravděpodobnost konfliktu se zvyšuje. A baví se o tom, že se může odehrát už v této dekádě. Když sledujete geopolitické dění, kroky zemí v regionu, vidíte, že ty země také nehodnotí situaci úplně dobře. Z toho všeho usuzuji, že situaci nesmíme podcenit.

Kdyby k válce o Tchaj-wan došlo, jaký vliv by to mělo na naši bezpečnost?

Určitě bych si kladl otázku, jestli budeme schopni udržet pozornost USA na to, co nás teď zajímá v Evropě. Když si přečtete novou bezpečnostní obrannou strategii Spojených států, tak prioritní zájem je Pacifik a Čína. A ten možný konflikt, ten by měl asi na jejich pozornost Evropě a jejím a tím i našim bezpečnostním problémům velký vliv. Podívejte se také, co by to znamenalo ekonomicky, co by to znamenalo při výrobě moderní techniky, včetně té vojenské. Jak jsme závislí na tom, co se vyrábí v Číně. Viděli jsme, co s ekonomikou udělal covid – a válka by v tomto ohledu byla pro nás horší.

Američané sestřelili čínský špionážní balon nad svým územím. Ty špionážní balony mají nepochybně sbírat informace i o rozmístění vojenské techniky. Zajímalo by nás, jestli se v minulosti pohybovaly tyto balony i nad Evropou a nad Českem?

Co jsem ve funkci, tak jsem osobně problém čínských špionážních balonů nad naším územím a co s nimi dělat neřešil.

A vaši předchůdci?

Jestli to řešil někdo jiný? Možná ano, fakt nevím. Já jsem hlavně zaměstnaný tím, co se děje nedaleko na východě.

V případě Ukrajiny si připomínáme roční výročí, jak se bude válka dál vyvíjet?

To je rovnice o spoustě neznámých. Nevidím každopádně podmínky k jednání o míru a k diplomatickému ukončení konfliktu a nevidím ani podmínky k rychlému vojenskému ukončení té války. Měli bychom dělat všechno pro to, abychom Ukrajince podrželi, abychom jim pomohli, protože určitě nechceme mít povzbuzené agresivní Rusko na hranici se Slovenskem. Nemyslím, že by bylo obecně dobře tlačit teď na sílu někoho do mírových řešení, která by nedávala smysl, nebo se snažit nějak normalizovat vztahy s Moskvou, pokud Rusko bude neustále zaujímat agresivní postoje. Jak se chováme, jak se chovají ostatní země, to vytváří nějaké normy mezinárodního chování do budoucna. Neakceptujeme, že když je někdo vojensky slabší, má smůlu. Neakceptujeme jednání agresora, víme, že mu to nesmí projít. To je dobrý základ pro budoucnost. Měli bychom se snažit o vojenské vítězství Ukrajiny a maximální oslabení Ruska, aby v řádu let neobnovilo vojenské síly na předválečnou úroveň. To jediné garantuje nejen ukrajinské, ale i naše bezpečí.