Naplněný pátek

Můj druhý prosincový pátek začíná v osm hodin. V pátek školu nemíváme, ale tentokrát do ní musím. A nebudu ten, kdo je vzděláván, ale ten, kdo bude předávat informace druhým. Konkrétně těm, které zajímá psaní článků. Pohladím při odchodu z domova našeho psa a vydávám se na vlak. Cestou na nádraží sebou na tajícím sněhu plácnu o zem a narážím si kostrč. Začalo to perfektně. Naštěstí České dráhy nestihly dneska vyrobit na mé trase zpoždění, takže stíhám a dorážím do školy včas.

Po krátké přípravě s mým spolužákem vítáme svěřence. Představíme se a trošku z nás padá nervozita. Zjišťujeme, že mezi námi jsou i žáci sedmých tříd. Začínáme prezentaci o nejčastějších chybách, které začínající pisatele a pisatelky mohou potkat při psaní textů. Naši „studenti“ jsou – přiznávám, že k našemu překvapení – aktivní a workshop ubíhá rychle. Ve finále máme strach, abychom vše, co jsme chtěli probrat, skutečně stihli. Naši hosté si vyzkouší napsat zprávu a setkání zakončujeme kvízem. Když účastníci workshopu odejdou, zjišťuji, že i ostatní spolužáci, kteří paralelně s námi na škole vedli obdobné projekty, byli úspěšní.

Následně jdeme s ředitelem školy na pracovní oběd, kde mluvíme o tom, co příště ještě zlepšit. Protáhne se nám to do tří hodin. Pak rovnou vyrážím za dalším bodem svého dnešního programu. Musím řídit schůzku v našem skautském oddíle, kde jsem dlouhou dobu vedl družinu Vlčat (chlapci od sedmi do jedenácti let). Vzhledem k tomu, že jsem z pozice vedoucího odešel letos v létě, abych uvolnil místo dalším, většina Vlčat si mě pamatuje a já se na ně těším. Nastane klasická páteční mela, dvě nevelké místnosti jsou pro dvacet kluků hodně těsné. Pomáhám vyrábět tajnou činnost. Spočívá v soutěži mezi jednotlivými družinami napříč oddílem a vrcholí na vánoční výpravě jménem Nadílka. Vzhledem k tomu, že nastane za týden, musíme zabrat. Já na ten zápřah reaguju pro sebe bohužel klasicky – bolestí hlavy.