Hledat, co nás spojuje

Moje respondentka Heba, s níž jsem se nedávno sešel při psaní reportáže z prostředí berlínské přistěhovalecké komunity, na konci našeho rozhovoru přiznala, že se mnou původně vůbec nechtěla mluvit. Novináři, s nimiž se poslední dobou sešla, prý chtěli vědět jediné: Distancuje se jako feministka od Hamásu? „O pořádnou konverzaci nestáli. Jen na mě křikli otázku ohledně Hamásu, nic jiného je nezajímalo,“ říká o reportérech, kteří ji v Berlíně oslovili například na propalestinské demonstraci. 

Při našem povídání na Hamás a na smysl distancování se od něj také přišla řeč, ale až po delším hovoru o jiných otázkách. Třeba jak ona a její muslimští přátelé vnímají nynější německé debaty o antisemitismu přistěhovalců, které začaly po oslavách protiizraelského teroru na některých demonstracích v Berlíně, Essenu a dalších městech. Jak se pohled jejích rodičů, kteří do Německa přišli za prací z Egypta, liší od jejího coby úspěšné studentky berlínské univerzity? Nebo proč si po celý život není zcela jistá, zda ji většinová společnost uznává jako plnohodnotnou Němku – ačkoli se narodila v Porýní-Vestfálsku, nenosí muslimský šátek, jazyk ovládá perfektně a je ve společnosti zcela integrovaná.

Klidný průběh povídání a zájem o jiný pohled Hebu potěšil, podobně i další respondenty a respondentky, se kterými jsem během zmíněné reportáže mluvil. Je přitom jasné, že i po skončení našich rozhovorů vidíme každý mnohé věci jinak. Zpovídaní například považují německá média za jednostranně proizraelská, s čímž – coby čtenář německého seriózního tisku – nesouhlasím. Rozdíl je i v tom, že oni nevnímají masakr izraelských civilistů ze strany Hamásu jako zlom, nýbrž jako další zastávku v sérii utrpení, které předcházelo utrpení způsobené izraelskou blokádou Gazy a rozpínáním židovských osad na Západním břehu. V mých očích je genocidní povaha říjnového vraždění něčím kvalitativně novým, což logicky vede Izrael k maximální snaze o vymýcení Hamásu. 

Některým argumentům se v diskusi těžko čelí. Třeba že životy Palestinců mají v západních očích menší cenu než ty izraelské, což se vzhledem ke zdejší malé pozornosti věnované dlouhodobobému zoufalství Palestinců těžko vyvrací. Důraz na utrpení civilistů v Gaze a kritika přílišného počtu obětí izraelské odvety je legitimní. Jiné argumenty bolí poslouchat, třeba když je Izrael proti logice dosavadních střetů obviňován z páchání genocidy. Nebo – což se nestalo v rozhovoru s Hebou, ale ve dvou jiných setkáních – respondent naznačuje, že Izrael útok teroristů na své občany úmyslně dopustil, aby extremisté v tamní vládní koalici mohli realizovat svoje agresivní plány.