Ďábel v dívčím pokoji

Ať se člověk dívá nahoru z jejich úpatí na M Street nebo shora na Prospect Street, je to pohled lehce závratný. Devadesát sedm schodů se dere úzkým průhledem mezi kamennou zdí a cihlovým domem, jež charakterizují architekturu washingtonské čtvrti Georgetown. Bohaté, historické části města, sídla univerzity, senátorů nebo spisovatelů. A místa, kde se v roce 1972 natáčel Vymítač ďábla. Tuhle reálii pod schody připomíná plaketa, jež tu visí od roku 2015, kdy se staly kulturní památkou. Už předtím ale byly turistickou atrakcí přitahující fanoušky na místo, kde se volným, smrtícím pádem zřítil filmový kněz Damien Karras, když do sebe ve finále snímku dobrovolně nechal během exorcismu vstoupit ďábla, aby zachránil posedlou dívku. Letos 26. prosince bude na schodech rušněji než obvykle. Film Williama Friedkina slaví půl století od své premiéry. 

Reputace zřejmě nejslavnějšího hororu historie neslábne ani po padesáti letech. Média pravidelně přinášejí články typu 10 strašidelných detailů z natáčení. Popkulturou už od premiéry koluje nespočet historek míchajících okultismus a krimi, které mají znásobit efekt filmu, jenž údajně vyvolal zájem i odplatu samotného Belzebuba. O leccos se postaral sám režisér, který třeba přiměl kněze, aby teatrálně požehnal místu natáčení a pomohl ho ochránit před temnými silami. 

Vrstvy mýtů by se daly z Vymítače ďábla sloupávat dlouho. Je tu však také jeden nepopiratelný fakt – adaptace stejnojmenného románu Williama Petera Blattyho, který byl i autorem scénáře, je po zohlednění inflace stále historicky komerčně nejúspěšnějším filmem studia Warner Bros. a po Čelistech druhým komerčně nejúspěšnějším hororem vůbec. Tržby přes miliardu dolarů jsou na horor částka podobně závratná jako vymítačovy schody. Vymítač ďábla má pojištěné místo v dějinách kinematografie. Zásadně změnil postavení hororu i představu o tom, jak může vypadat moderní blockbuster a kde leží nová hranice komerčního úspěchu.

Na vyšší úroveň

Dvanáctiletá Regan (Linda Blair) vykazuje mírně řečeno znaky „mimořádně znepokojivého chování“. Nad jeho děsivými projevy zůstává rozum stát i lékařům, a to přiměje její matku, aby se obrátila na jezuitského kněze s prosbou o exorcismus. Kněz sám prochází krizí víry a svírá ho vina, že nebyl schopný lépe se postarat o vlastní matku, která zemřela v osamění. K obřadu přizve ještě zkušeného kněze Merrina (Max von Sydow), kterého úvod filmu zastihne na archeologických vykopávkách v Iráku, kde zjistí, že ďábel přichází a on se s ním bude muset znovu utkat. 

Vymítač ďábla byl to, čemu se říká „dokonalá bouře“. Potkaly se v něm kontroverzní téma i zpracování, řada tabu, vyzdvihovaný režisér považovaný za jednoho z nejoriginálnějších tvůrců své generace, knižní bestseller a promyšlený marketing. 

Součástí mytologie kolem snímku je, že tak trochu spadl z čistého filmového nebe jako počin zrozený v hlavě autora, jenž byl rok před natáčením oceněn Oscarem za Francouzskou spojku. Friedkin ani studio ale neměli ve zvyku pouštět se do projektů, pro které nehrálo alespoň několik faktorů slibujících komerční i kritický úspěch.