Erasmus je zcela jistě prima zkušenost. Ale stačí to? Nestálo by za to vyjet do zahraničí jinak než ostatní, naplno a na vlastní pěst? Nebýt hostem na skok, ale dostat se na vysokou školu v Evropě, USA nebo Asii a přivézt domů regulérní diplom?
Počty přihlášek a přijetí na cizí vysoké školy nikdo v Česku neeviduje. Přesná data neexistují, mimo jiné i proto, že výjezdy mimo Erasmus stát nijak nepodporuje a – jak potvrzuje ministerstvo školství – ani nesleduje. Zkušenost z terénu ale signalizuje, že zájemců o silnější verzi zahraničního dobrodružství nebude málo a že jich díky otevřené Evropě a přibývajícím vzorům možná i přibývá.
Michal Prause maturoval na gymnáziu v Náchodě před dvanácti lety, kdy – jak sám vzpomíná – mezi vrstevníky převládala představa, že vyjet za hranice bez Erasmu je vzdálená vymoženost „pro pár lidí z elitních pražských gymplů“. Dnes má v kapse plnohodnotný magisterský titul z Oxfordu a v hlavě novou perspektivu.
Potřebná sebedůvěra se u něj dostavila během prvního ročníku na studiích ekonomie v Praze, když mezi staršími spolužáky a doktorandy potkával skutečné absolventy zahraničních škol. „Najednou člověk zjistil, že když mákne, tak ta šance tu je,“ vzpomíná promovaný finančník na zlomový moment své studijní dráhy. A přidává soukromý odhad vypozorovaný ve své generaci: zkušenost z cizích studií je nakažlivá a čím víc absolventů, tím víc dalších výjezdů.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
