Zeman skončil, zapomeňte. Proč se přestalo mluvit o tom, jak posílit kontrolu prezidenta

„Končí deset let Zemanovy snahy o posílení prezidentských pravomocí.“ „Nová hlava státu, konec pošlapávání ústavy.“ Tak vypadaly titulky tuzemských médií poté, co letos v březnu skončil v prezidentském úřadě Miloš Zeman. Po deseti letech úřadování hlavy státu, která napínala ústavu, aby naplnila svoje mocenské ambice i zájmy svého okolí, nebili na poplach jen ústavní právníci, ale také politici, potažmo protizemanovsky naladěná část země. Prezident se po zavedení přímé volby stal až příliš silnou figurou a je načase to změnit, rezonovalo tehdy značnou částí společnosti.

S nástupem Petra Pavla na Pražský hrad se předpokládalo, že se vládnutí vrátí do ústavních mezí, ale zároveň se pravomoci upraví pro případné „horší časy“. Alespoň navenek se však zatím nic neděje. „Úhel pohledu, podle něhož máme na problémy zapomenout, protože nový prezident snad nebude ústavu tak testovat, je mylný,“ komentuje aktuální ticho ústavní právník z brněnské právnické fakulty Ladislav Vyhnánek.  

Změna v týmu, změna v názoru?

Když bývalý senátor a dnes prezidentův poradce Jiří Šesták připravoval Petru Pavlovi na jaře materiál k tomu, co je důležité zohlednit při výběru ústavních soudců, zároveň mu doporučil, aby se nezapomnělo na téma změny ústavy, pokud jde o postavení prezidenta. „Nutila mě k tomu zkušenost,“ vysvětluje s tím, že v horní komoře narazil s překvapením na to, jak silné postavení na politické scéně hlava státu má. Byl u toho, když se řešila ústavní žaloba na Miloše Zemana a jeho napínání a místy i překračování ústavních pravidel. Zažil také nekonečné debaty, jak je za současných pravidel nemožné na chování hlavy státu jakkoli reagovat.

Šesták o tom mluvil se šéfem prezidentových poradců Tomášem Richterem, který měl v prezidentské kanceláři po nějakou dobu rozhodující slovo. „Zdál se diskusi nakloněný do budoucna,“ popisuje. S jeho plánovaným koncem na Pražském hradě se situace však změnila (Tomáš Richter na zaslané otázky Respektu do uveřejnění textu neodpověděl).

Tomáš Lebeda, současný ředitel vnitropolitického odboru, pod který toto téma nyní spadá, pak zaujal podle Šestáka váhavější postoj. „Pro prezidentství Petra Pavla je mnohem důležitější, aby ústava a prezidentské pravomoci v dnešním znění byly naplňovány tak, jak očekávali autoři ústavy. Tedy aby ústava nebyla porušována ani ohýbána. To je mnohem důležitější než diskutovat o změnách. Pan prezident v tuto chvíli nemá žádné ambice měnit vlastní pravomoci,“ shrnuje na otázku Respektu Tomáš Lebeda.

Lidé kolem prezidenta si tuto změnu názoru uvnitř kanceláře vysvětlují tím, že téma české ústavy a obecně justice není Petru Pavlovi příliš blízké v porovnání s těmi, ve kterých má dlouhodobé zázemí – tedy se zahraniční a bezpečnostní politikou. Ačkoli budoucí podoba byla jedním z témat kampaně, právě Pavel se k ní příliš nevyjadřoval. Mluvil jen o tom, že prezidentské pravomoci považuje za „dostatečné“ a že se v případě dalšího postupu bude radit s odborníky.

Postoj hlavy státu tak do velké míry formuje právě tým kolem Petra Pavla – a podle všeho v nynějším složení změny iniciovat nebude. „Zároveň je potřeba si říct, o kom se bavíme. Ani zaměstnanci Hradu nebudou chtít oslabit postavení prezidenta, pro které toto téma není hlavní prioritou,“ dodává politolog z Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček.