Oslněni sólokapry. Proč měl u Němců tak dlouho úspěch novinář placený Kremlem

„Znám jen ten výsek jeho osobnosti, který mi Putin ukazuje. Ale musím říct, že mi ten muž lidsky není nesympatický,“ odpověděl Hubert Seipel na otázku, jestli má rád ruského prezidenta. Psal se květen roku 2014, Vladimir Putin teprve před pár týdny zabral ukrajinský Krym a vyvolal válku na Donbasu. Dotazující se novinář týdeníku Die Zeit namítl, že odpověď s dvojitou negací působí trochu opatrně. „Je mi lidsky sympatický,“ upřesnil Seipel své emoce.  

Rozhovor byl součástí tematického bloku, který měl čtenářům liberálního listu přiblížit Putinovu osobnost, a Hubert Seipel platil za znalce s výjimečným přístupem do Kremlu. Investigativní dokumentarista ho získal v roce 2010, když natáčel televizní reportáž o dodávkách plynu. O rozhovor požádal přímo Putina a ten na poslední chvíli svolil. „Volali z Moskvy a ptali se: můžete zítra přiletět?“ popisoval Seipel osudový telefonát.  

Mezi německým novinářem a ruským autokratem vzniklo neobvyklé pouto. V následujících letech se – podle Seipelových slov – setkali skoro stokrát, jednou jejich rozhovor končil ve čtyři ráno. Během natáčení dokumentárního filmu Já, Putin Seipel ruského vladaře doprovázel i na lovu zvěře na Sibiři. A otevřely se před ním další žurnalistické možnosti: Koncem roku 2012 pro veřejnoprávní televizi ARD exkluzivně zpovídal Ruskem podporovaného syrského diktátora Bašára Asada a v roce 2014 jako první západní novinář pořídil rozhovor s Edwardem Snowdenem, který světu vyzradil utajovaný americký program celosvětového plošného sledování elektronické komunikace a následně našel azyl v Rusku. Za tento rozhovor Seipel získal prestižní televizní cenu a jeho vliv na německou veřejnou debatu o Rusku stoupal.

Jeho dvě knihy – Putin. Innenansichten der Macht (Putin. Vnitřní pohled na moc, 2015) a Putins Macht. Warum Europa Russland braucht (Putinova moc. Proč Evropa potřebuje Rusko, 2021) – vyšly v předním nakladatelství Hoffmann und Campe a staly se bestsellerem. Od roku 2013 až do února 2022 pak patřil do desítky nejčastějších hostů veřejnoprávních stanic ARD, ZDF a Phoenix v debatách, které se zabývaly Ruskem a Ukrajinou. Coby znalce a vykladače Putina ho v dlouhých rozhovorech během let vyzpovídala i kvalitní německá média jako výše citovaný Die Zeit. 

 „Má pocit, že ho Západ nebere vážně. Bere si to zčásti osobně, zraňuje ho to,“ vysvětloval Seipel v posledně zmíněném interview Putinovy činy chybami Západu a dotazující se novinář to nerozporoval. V jiných vystoupeních například konflikt na Ukrajině popisoval jako občanskou válku – a nikoli jako invazi velkého souseda. Říkal, že „dezinformace“ jsou „normální hra všude na celém světě“ a „žádná ruská specialita“. A příčinu napětí na evropském východě viděl v rozpínání NATO, a nikoli v ruském imperialismu. „Obsluhoval určité v Německu rozšířené stereotypy o východní Evropě,“ říká Respektu Franziska Davies, historička Ukrajiny, Ruska a Polska z univerzity v Mnichově. „Včetně přehlíživého, koloniálního pohledu na Ukrajinu, kterou popisoval jako nacionalistickou, zkorumpovanou, z USA řízenou zemi, která přece vždy patřila k Rusku.“ A jeho hlas byl na německé veřejné scéně brán vážně.

Minulý týden však veřejnoprávní stanice ZDF a týdeník Der Spiegel přinesly ve spolupráci s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů odhalení, které na exkluzivní vhled Huberta Seipela a jeho analytickou kompetenci vrhá nové světlo: utajovaným sponzorem jeho poslední knihy byl jeden z nejmocnějších ruských oligarchů. V Německu se tak opět rozproudila debata o tom, co vše bylo v tamním přístupu ke Kremlu v posledních dekádách špatně.