Židé se zase bojí

Jen máloco na tomto světě chutná tak dobře jako čerstvá baklava. Křupavé tenké vrstvy těsta plněné sekanými pistáciemi a medem vyvolávají stav chuťové blaženosti. Na berlínské Sonnenallee chutná skoro tak báječně jako ve své původní domovině na Blízkém východě. 

V sobotu 7. října, když svět takřka v přímém přenosu sledoval, jak ozbrojenci Hamásu vraždí a unášejí civilisty z jihoizraelských kibuců, ji členové spolku Samidoun na této tepně arabského života v Berlíně rozdávali kolemjdoucím zdarma. Jako jakousi sladkou oslavu zabíjení, které bylo v jejich očích projevem spravedlivého boje proti izraelské okupaci. 

Byla to první ze série činů, které německým a zvláště berlínským Židům nahnaly strach. Na propalestinských demonstracích se vyvolávalo heslo „Svobodná Palestina od řeky Jordán až po moře“, tedy vymazání Izraele z mapy. V noci na 18. října dva zakuklenci hodili zapálené Molotovovy koktejly na židovské komunitní centrum ve středu německé metropole. Na desítky domů rozesetých po celém Berlíně pak kdosi nasprejoval Davidovu hvězdu – děsivé déjà vu nacistického značení židovských obchodů. V některých z pomalovaných domů Židé nežili, leckdy však byly výhrůžky přesně cílené. Davidova hvězda byla v jednom případě načmárána přímo u zvonku židovské obyvatelky velkého bytového domu. Žádný z pachatelů nebyl dopaden, kvůli ochraně soukromí nejsou v berlínských ulicích instalovány kamery, takže policie nemá žádnou stopu. 

„Lidé nám teď hlásí tolik případů, že to sotva stíháme. Jejich počet je po 7. říjnu třikrát vyšší, než jaký byl vloni ve stejném období,“ říká Julia Kopp z berlínské pobočky nevládního sdružení Recherche- und Informationsstelle Antisemitismus (Rešeršní a informační středisko Antisemitismus, RIAS), kde mohou svědci nebo postižení hlásit případy antisemitského násilí, urážek či výhrůžek. Většina hlášených případů posledních týdnů se koncentruje do tří berlínských čtvrtí – a všechny jsou známé vysokým podílem přistěhovalců z arabských zemí. 

Být neviditelný

Blízkovýchodní konflikt se do ulic Berlína přelije při každé eskalaci. Letos však Julia Kopp a její kolegové nepozorují jen početní nárůst antisemitských činů. „Třeba oproti roku 2021, kdy došlo k poslední válce mezi Hamásem a Izraelem, nemáme nahlášeno tolik případů ohrožení tváří v tvář. Tedy že by někdo Židům ve městě třeba přímo nadával nebo je polil pivem,“ říká Julia Kopp. „Důvodem je, myslím, to, že Židé dnes mají mnohem větší strach a snaží se být neviditelní.“ 

Pozoruje to ve svém okolí. Židovští přátelé a známí si mnohem více všímají, kdo se v jejich okolí pohybuje. Kdo nosí jarmulku, ten ji radši schová pod kšiltovku. Davidovu hvězdu na přívěsku zase zakryje trikem nebo pod šátek. Rodiče zvažují, jestli své děti pošlou do školy a do školky – nebo je raději někdy nechají doma.

Nejistotu těchto dní symbolizuje uvažování jedné z kamarádek Julie Kopp. Jako jedna z mnoha Berlíňanek v těchto týdnech raději sundala z dveřního rámu mezuzu, schránku obsahující svinutý pergamen se dvěma pasážemi z Tóry, kterou mnozí Židé umisťují na dveře svých domů a bytů. „Otec se jí ptal, proč si místo toho radši nenainstaluje bezpečnostní kameru,“ vypráví Julia Kopp. „K tomu by potřebovala souhlas všech obyvatel domu – a ona zrovna v této době nechce vířit emoce a všem připomínat, že je Židovka.“