Slovensko potřebuje řád, ne sedmdesát pohlaví

Kampaň před předčasnými parlamentními volbami na Slovensku zastínila zásadní otázka. Jak dopadne přetlačovaná favoritů předvolebních průzkumů. Vrátí se na výsluní mluvčí slovenské konspirační scény Robert Fico a jeho strana Smer? Nebo zvítězí jeho hlavní konkurent, prozápadní liberální strana Progresivní Slovensko vedená místopředsedou Evropského parlamentu Michalem Šimečkou? V neděli v jednu hodinu v noci všechno nasvědčovalo vítězství strany Smer, byť situace byla stále otevřená. Co předcházelo jejich dramatickému souboji a v jakém stavu jde země do sestavování nové vlády?

Roztržená země

Večer před napjatě očekávanou volební sobotou je v centru Bratislavy chvílemi nutné se prodírat davem lidí. Hlavní město Slovenska pořádá festival současného umění Bílá noc. Někdo jde na pouliční taneční vystoupení, někdo za výtvarnými objekty nebo na laserovou show. Z plakátu v podchodu kousek od Prezidentského paláce pořád ještě slibuje hlava někdejšího premiéra Petera Pellegriniho za stranu Hlas, že zřídí „silný stát“. Visí tu tak celé léto a teď už to slibuje „poslepu“: někdo mu fixou začernil oči. Pellegrini z premiérského křesla odešel teprve před třemi lety a šesti měsíci, přesto to vypadá jako věčnost. Kvůli hádkám a neochotě spolupracovat na správě země usedli na premiérskou židli postupně další tři předsedové vlád, ten poslední je úřednický.  

Na zahrádce kavárny Lab právě přemlouvá jedna žena druhou, ať „neblázní a jde volit“, že dokonalost v politice nenajde, tak ať si vybere z toho, co se nabízí, jinak že vyhraje Fico. Přemlouvaná žena si hluboce povzdychne, usrkne vody a vzdychne si znovu. Pak vysvětluje, o kom „proti Ficovi“ přemýšlela a proč je to marné: jedni se jí zdají moc mladí a nevyzkoušení, u dalších jí vadí, že si jejich předseda přátelsky píše s lumpy, u jiných, že se podle průzkumů nemusejí dostat do parlamentu. 

Občas se z lidské masy plující večerním městem někdo oddělí a chvilku postojí u památníku novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové zavražděných v únoru 2018. Plápolá u něj několik svíček. Památník stojí na náměstí, které se po vraždě dvou mladých lidí před pěti lety opakovaně plnilo Slováky požadujícími odchod tehdejšího předsedy vlády Roberta Fica a strany Smer kvůli tomu, že umožnila vybujet systému, v němž se politika, mafie, policie a justice spojily do korupční obludnosti, která vedla až k objednávce vraždy investigativního novináře. Památník ze žíhaného nerezu je zpracován jako otevřená rána, trhlina, která symbolizuje rozdělení slovenské společnosti. Na části vinoucí se chodníkem je vyryt nápis „Neďakuj – Pamätaj“ a vedle něj se den před volbami symbolika trhliny proměňuje v čin. Na památník sem někdo dopsal černou fixou „Pamätáme: John Nickolson, Daniel Lipšic, Zuzana Čaputová!“ a dvakrát ho podtrhl. První jméno je napsáno špatně, John je ve skutečnosti Tom a v příjmení má „ch“, ale význam nápisu na pietním místě za mrtvé je jasný. Opakuje teorii pocházející ze slovenského konspiračního webu, že za vraždou stojí americko-kanadský novinář, prokurátor vyšetřující únos státu za vlád Smeru a slovenská prezidentka – lež rezonuje hlavně mezi voliči Smeru a extremistické Republiky. Nasliněný prst s nápisem nehne, fixa je permanentní.

Účastníci Bílé noci se v předvečer voleb u kelímků s kávou baví i o tom, jak hluboce bude země rozdělena po sečtení hlasů a po ustavení vládní většiny. V předvolební kampani se emoce na Slovensku vyhrotily zejména na sociálních sítích, ale agresivita vstoupila během kampaně i do ulic. Video, kdy se bývalý premiér Igor Matovič (OĽaNO), první z následníků Pellegriniho po minulých volbách, dostal do bitky s bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem (Smer), když přišel provokovat s megafonem na tiskovku Roberta Fica a incident, při němž na něj Kaliňák útočil, natáčel, obletělo evropská média. Jiný kandidát hnutí OĽaNO, kickboxer Tomáš Holkovič, pěstmi napadl svého odpůrce.