Nebezpečné pelíšky

Film Přišla v noci byl včera oceněný Cenou české filmové kritiky za nejlepší film roku 2023. Při té příležitosti připomínáme text Jindřišky Bláhové.

Do konce roku ještě pár měsíců a pár filmových premiér zbývá, ale o nejlepším letošním českém snímku je možná rozhodnuto už teď na podzim. Absurdní vztahovou komedii s prvky hororu Přišla v noci režisérů Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka provází od její premiéry na festivalu v Karlových Varech nadšení, kterému jsme u českého filmu spíš odvykli. Vznikl přitom bez podpory tradičních institucí, v podstatě za minimum peněz – výchozí kapitál byl pár set tisíc korun – převážně ve velkém pražském bytě jednoho z režisérů (a následně na rodinné chatě). Druhý jeho realizaci v počáteční fázi „kryl svými úsporami“. Do finálního tvaru mu pak v postprodukci pomohly nadstandardní vstřícností zavedené firmy PFX a Soundsquare a Česká televize. Relativně nízký rozpočet na něm ale není znát.

Snímek rozkročený mezi komedií a hororem drží suverénně krok se soudobými světovými díly, kde je zdrojem plíživé hrůzy rodina. Pracuje s vděčným a ve světové kinematografii rozšířeným motivem vetřelce v intimním prostoru domova. Oním vetřelcem je svérázná matka třicátníka žijícího s přítelkyní v luxusním pražském bytě, která se zjeví jedné noci na prahu a odmítá odejít. Vpád maminky Valerie (Simona Peková) vynese na povrch slabiny i sílu ve vztahu stále paralyzovanějšího páru, patologii dynamiky mezi rodičem a dítětem i temnou minulost. Zároveň je Přišla v noci spolu s loňským snímkem Grand Prix osvěžením žánru české komedie díky absurdnímu humoru pečlivě odposlouchaných dialogů, odpozorovaných vztahových situací, které mají obecnější platnost. Snímek působí nebývale civilně i autenticky, a navíc se tvůrcům daří rozvíjet témata manipulace, pasivní agrese, bezmoci nebo testování hranic důstojnosti, která patří k (současné) existenci.