Proč prezidentem nemůže být kdokoli

Napadlo vás, že byste změnili zaměstnání? Pokud ano, patří mezi možná nová místa například řízení nemocnice? Nebo byste chtěli šéfovat letišti? Případně vést instituci, která je sice mimo váš obor, ale říkáte si: To by mě bavilo? Vždyť třeba na letišti jste byli už tolikrát, že je dobře znáte. Podoba toalet by se měla určitě zlepšit. No anebo strava v nemocnici, to se musí okamžitě změnit, pošlete mi náměstka! Nebyl by to čerstvý vítr ve vedení? Možná, ale asi se shodneme, že u určitých profesí se očekává alespoň jistá kvalifikace. Proto je překvapivé, kolik lidí si myslí, že by mohli být hned hlavou státu.

Je to proto, že Miloš Zeman znectil úřad tak, že už připadá lidem zbytečný, případně že by ho zvládlo i malé dítě? O tom, že si s rolí prezidenta nevíme moc rady, se napsalo mnoho článků a řada knih. Neporozumění pozici hlavy státu se přesto spíše prohlubuje.

Kandidovat na prezidenta se rozhodl mimo jiné podnikatel Karel Diviš. Novinářům svoji motivaci objasnil takto: „Jako občan bych chtěl být hrdý na ČR, prezidentský úřad. Mít prezidenta, který bude dobře zastupovat naši zemi v Česku i zahraničí. Protože vlastně nevidím nikoho, komu bych chtěl dát svůj hlas, a jsem člověk, který má rád výzvy, tak jsem se rozhodl, že budu kandidovat sám.“

S politikou přitom nemá zkušenost, veřejnému prostoru se vyhýbal, takže o jeho názorech nevíme nic. Karel Diviš dlouhá léta pracoval ve sportovní redakci, jeho vysvětlení kandidatury dává stejný smysl, jako kdyby si divák fotbalového zápasu řekl, že útočník Slavie nehraje dobře, tak to vezme za něj. Z videa, které natočil na podporu své kandidatury, nezazní jediný důvod, proč by měl být prezidentem.

Jiný podnikatel Karel Janeček se sice ve veřejném prostoru pohybuje dlouhá léta, ale ani on netuší (v lepším případě), kam se chce vydat a nás tam bohužel vzít s sebou. Pro Aktuálně.cz uvedl: „Naštěstí prezidentská role je dobrá v tom, že nemá exekutivní moc. Jinak bych do toho určitě nešel. Jdu do toho proto, abych mohl být slyšet, aby mohlo být efektivní to, co říkám.“

Na té odpovědi je pozoruhodné jen to, že je v ní všechno špatně. Prezident má být komentátorem až v poslední řadě. Je to funkce s nemalými pravomocemi, které je třeba znát a umět používat. Když v rozhovoru pro Seznam Zprávy Janeček přiznal, že pro něj „nejsou důležité“ pravomoci, jako „jmenování členů ČNB a pár dalších“, měla by to být za jeho kandidaturou tečka. Dopředu říká, že nebude úřad vykonávat dobře a chce jen pozornost. Domnívá se, že si to zaslouží.

Prezidentem či prezidentkou nemá být člověk, který si myslí, že je slušný nebo že má co říct. To nestačí. Do kandidatury by se neměl pouštět ani ten, kdo ji vnímá jako příležitost na sebe upozornit. Pořád tu mluvíme o nejvyšším postu ve státě, který sice toho času obývá Miloš Zeman, ale před ním v něm působili i Václav Havel a Tomáš G. Masaryk. Úkolem prezidenta je jednat se světovými státníky, jmenovat soudce, velvyslance, nabízet oponenturu zákonodárným návrhům, řešit vládní krize, má přístup k tajným zprávám BIS, musí hájit ústavu, když se ocitne v ohrožení. Není to vrchní komentátor, ale vrchní velitel ozbrojených sil. Proto by kandidáti měli mít za sebou už nějakou veřejnou službu, politické (v širším slova smyslu) zkušenosti.

Pokud jste se tedy dnes probudili s pocitem, že prezidentem můžete být zrovna vy, zkuste raději ještě jednou usnout a promyslet to. Aby se váš sen nestal pro druhé noční můrou.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor