Výluh z mikrokosmu podivna
V Murakamiho prózách stojí proti sobě každodenní realita obyčejných lidí, kteří hledají směr v životě i ve vztazích, a magický realismus, jenž je poháněn snovými výjevy osamělých hrdinů stejně jako mluvícími zvířaty a nevysvětlitelnými událostmi. Jeho nejnovější kniha je mostem, kde se oba fikční světy potkávají. Osm povídek je esencí jeho témat a motivů: máme tu protagonistu nostalgicky vzpomínajícího na zvláštní příhody z mládí, zamilovanou opici, tajemné ženy z minulosti i jazz, potažmo snoubení západní a východní kultury. Formálně propojuje příběhy „titulní“ první osoba, kdy dění pozorujeme optikou stárnoucího muže. Autor přiznává, že v rané fázi nedokázal psát jinak, nicméně tady ji zkušeně využívá k hravé manipulaci se čtenářem. Gramatická osoba přitom označuje nejen perspektivu, ale i osamělost a existenciální úzkost; i ty jsou u Murakamiho hrdinů takřka vrozené. Věčného nobelovského čekatele nicméně nečteme pro revoluční přístup, ale pro komfortní prostor známých emocí. A vzhledem k tomu, že k jeho pozdní tvorbě míří řada výtek, je tento výluh z jeho „mikrokosmu podivna“ vlastně docela dobrým úvodem pro nové čtenáře. Těm stávajícím pak nabízí možnost začít kritickou debatu o jeho tvorbě.
Barbora Voříšková
Haruki Murakami: První osoba jednotného čísla
Přeložil Tomáš Jurkovič. Odeon, 184 stran
Krásní lidé z undergroundu
[image id="200267632…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu