Minutka s vnitřním Chamberlainem

Všechno má své meze. Od rozpoutání ruské agrese proti Ukrajině uběhlo bezmála osm měsíců. Zima se blíží. Ceny stále rostou. Lidé umírají. Debata o možné proměně války v jaderný konflikt s těžko představitelnými důsledky je slyšet stále častěji. Nezašlo to všechno nějak příliš daleko a nenastal čas zatáhnout za záchrannou brzdu dříve, než bude pozdě? Pokušení nějak zmírnit rostoucí tlak je stále naléhavější. Prezident Macron tak preventivě oznamuje, že Francie nebude na případný jaderný útok Ruska proti Ukrajině reagovat s využitím vlastního nukleárního arzenálu. V médiích se objevují varování o tom, že eskalace konfliktu vede do spirály, z níž možná není úniku. Pokušení zařadit zpátečku posiluje svými jadernými výhrůžkami Vladimir Putin, který teď Evropanům s prvními chladnými dny podzimu nabízí, že jim rád pošle zbytkem zničeného plynovodu potřebný plyn, pokud dostanou rozum a přestanou podporovat Ukrajince v jejich úspěšném odporu proti brutální ruské invazi.

Možná nejdiskutovanější důkaz, že výše zmíněné pokušení zabírá, je návrh mírového řešení miliardáře Elona Muska. Ukrajina by se podle něj měla vzdát Krymu, na dalších okupovaných územích by mělo proběhnout férové referendum pod dozorem OSN, Ukrajina by se měla zavázat k neutrálnímu statusu. To vše výměnou za mír a stabilitu, za vyvanutí hrozby nukleárního armagedonu. Není to ani trochu povedený návrh, Kyjev ho rázně odmítl a Moskva naopak nadšeně vychválila, což samo o sobě svědčí o jeho „vyváženosti“. Přesto ale,…