Santini a králíci

Příští rok to bude 300 let, co v Praze umřel Jan Blažej Santini-Aichel. Architekt italského původu a tvůrce světoznámého fenoménu barokní gotiky nám na našem území zanechal řadu památek. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory nebo zámek Karlova Koruna. K jeho mistrovským kouskům patří i klášter Plasy na Plzeňsku. Nechybí tu jeho typické šnekové schodiště, které jako by levitovalo v prostoru, a konventní kaple sv. Bernarda si komplikovanou architekturou nezadá se zmíněnou Zelenou horou. To nejzajímavější se však nachází dole pod povrchem.

Když Santini areál založený před bezmála 900 lety přemyslovským knížetem Vladislavem II. v barokní době pod dohledem cisterciáckých mnichů velkolepě přestavoval, využil toho k potvrzení své geniality. Hlavní budovy kláštera totiž nechal postavit na vodě. A to doslova. Je to natolik unikátní technické řešení, že ho po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785 málokdo dokázal ocenit.

Zejména ve 20. století nechali noví uživatelé dnešní národní kulturní památky důmyslný vodní systém zpustnout, přestože nemohli přehlédnout varování, které dal Santini vytesat přímo do základního kamene. „Aedificium hoc sine aquis ruet“ neboli „Tato budova se bez vody zhroutí“. Aby se toto proroctví nenaplnilo, o to se nyní snaží odborníci následující Santiniho stopy. A během dobrodružné cesty narážejí na jednu pozoruhodnost za druhou.
…