Chci pomoct všem

Denys Volnov je hodně unavený. Dává si malou silnou kávu, ale když mluví, pomalu se mu zavírají oči. Posledních devadesát hodin toho moc nenaspal a domů se vrátil uprostřed noci. Předchozí noc nespal vůbec. Kolona zhruba dvaceti aut, kterou Volnov vedl a která vezla 87 lidí z území okupovaných Ruskem do jihoukrajinského Záporoží, nestihla dojet včas k ruskému checkpointu. Strávili noc v autech, zaparkovaných v polích nedaleko cesty. Kvůli vzdálenému, ale neustávajícímu ostřelování nemohli jet dát a čekali, až dělostřelba poleví.

Nakonec je všechny dovezl. Zatím je vždycky dovezl, tahle cesta byla čtyřiadvacátá od začátku války letos v únoru. Dvě stě kilometrů dlouhou trasu z okupovaného přístavu Berďansk do Záporoží zná Volnov téměř dokonale. Stejně jako všechny cestičky kolem hlavní silnice, všechny zkratky i objížďky i stezky, jimiž auto sotva projede. „Pokaždé je to jiné,“ říká. „Musím se rychle přizpůsobovat měnící se situaci po trase. Nebo hádat, co se přede mnou odehrává. A i tentokrát po nás cestou tam stříleli. Jako pokaždé.“

Lidí, kteří potřebují dovézt léky nebo jídlo, je na okupovaných územích hodně. A hodně je i lidí, kteří se touží odtamtud dostat na ukrajinskou stranu. Každou cestou riskuje Denys Volnov život, proto se na mimořádně nebezpečnou misi do míst pod ruskou kontrolou vydávají jen ti nejodvážnější.

Zrození hrdiny

Čtyřicátník Volnov teď žije v Záporoží, čtyřicet kilometrů od fronty. I on je utečenec,…